kanadská psycholožka. Zabývala se zejména raným vztahem mezi matkou a&nbsp;dítětem (ve spolupráci s&nbsp;Johnem <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Bowlby, John')">*Bowlbym</span>). V&nbsp;této oblasti realizovala několik <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('výzkum, antropologický terénní')">*terénních výzkumů</span> (Baltimore, Uganda), jimiž významně zasáhla do oblasti <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('vývoj dítěte, socioemocionální')">*socioemocionálního vývoje dítěte</span> a&nbsp;také do <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('antropologie, sociální')">*sociální</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('antropologie, kulturní')">*kulturní</span> antropologie.$V „ugandském projektu“ pozorovala 1x týdně po dobu 7–28 měsíců rodiny s&nbsp;dosud kojenými dětmi ve věku 1–24 měsíců. Každé pozorování (v&nbsp;jejich domácím prostředí) trvalo 2 hodiny a&nbsp;Mary Ainsworthová se soustředila na chování a&nbsp;signály, které zvyšovaly blízkost vztahu matka-dítě. Kromě toho si zaznamenávala také další vztahy v&nbsp;rámci celé rodiny a&nbsp;sledovala mateřskou citlivost vůči dětským signálům. Popsala tři modely <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('primární')">*primární</span> vazby: a) děti s&nbsp;bezpečnou primární vazbou, které málo plakaly a&nbsp;spokojeně prozkoumávaly své okolí; tato vazba korelovala s&nbsp;mateřskou „citlivostí“ a&nbsp;s&nbsp;matčinou radostí z&nbsp;kojení; b) děti s&nbsp;nejistou vazbou, které často plakaly, a&nbsp;to i&nbsp;v&nbsp;matčině náručí; c) děti, které dosud neměly utvořenou primární vazbu. V&nbsp;roce 1960 zahájila „baltimorský projekt“, který byl založen na nové výzkumné technice laboratorního experimentu, známého jako „Strange situation“ („zvláštní, cizí, neobvyklá situace“). Tato metoda umožnila kategorizovat uměle vytvořenou (stresovou) situaci, během níž byla zkoumána interakce matka-dítě. Nejprve pozorovala 26 rodin v&nbsp;přirozených podmínkách, později v&nbsp;uměle navozených. V&nbsp;třítýdenních intervalech od 1. do 54. týdne roku uskutečnila v&nbsp;každé rodině 18 návštěv, přičemž návštěva trvala 4 hodiny. Jedinečným aspektem její <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('metodologie')">*metodologie</span> byly smysluplné modely chování, zasazené do širších souvislostí. Ve svých dalších výzkumech prováděla samostatné analýzy rozličných situací při jídle dítěte, jeho pláči, uvítání matky dítětem, rovnovážnosti mezi vazbou a&nbsp;explorací nebo při poslušnosti a&nbsp;kvalitě tělesného kontaktu.$Mateřská citlivost na signály dítěte v&nbsp;jeho prvních třech měsících života korelovala se společným harmoničtějším vztahem ve 4. trimestru prvního roku života dítěte. Matky citlivé na pláč svého dítěte v&nbsp;raném věku měly děti kolem 12. měsíce méně uplakané a&nbsp;více komunikující prostřednictvím jiných prostředků (vokalizací, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('gesta')">*gesty</span>, výrazy tváře ad.). Mary Ainsworthová tak považuje matku za hlavní osobu, která největší měrou naplňuje funkci poskytování bezpečí. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Šulová, Lenka')">Lenka Šulová</span>)