heretické *hnutí rozšířené v 11.–13. století v jižní Francii, název podle francouzského *města Albi; albigenští vycházeli z *dualismu boje *dobra a *zla, *boha a *ďábla a kritizovali *církev, která podle nich stála v ostrém protikladu ke katolickému učení. Věřili, že všechno zlo pochází z tělesnosti, a žili proto přísně asketicky. Neuznávali *svátosti církve a jiná *dogmata. Dělili se podle stupně zřeknutí se těla na dokonalé a věřící.$I když proti albigenským brzy zahájil boj *Bernard z Clairvaux a papežští *legáti, nové učení se rychle rozšířilo. Již v roce 1167 existovala čtyři *biskupství: Albi, Carcassonne, Toulouse, Val d’Aran. K hnutí se připojila většina jihofrancouzské *šlechty. Protože si *katolická církev nepřála posílení tohoto hnutí, vyzval *papež Inocenc III. roku 1209 ke *křížové výpravě, která byla poprvé ve *středověku namířena proti křesťanskému společenství. Rozpory mezi křižáckým *vojskem a jihofrancouzskou šlechtou nevedly k žádnému řešení; napětí přerostlo v krvavou albigenskou *válku (1209–1229), během níž došlo k připojení jihofrancouzských oblastí k francouzskému státu. Teprve roku 1244 byla dobyta poslední albigenská *pevnost Montségur, avšak až ve 14. století ovládla situaci *inkvizice. (František Čapka, Jaroslav Malina)