1. [etika, sociologie], nezištnost, nesobeckost; jednání obětující i vlastní *zájem ve prospěch druhých (protikladem je *egoismus); objevuje se mezi morálními zásadami od starověkých dob, jako termín jej do *etiky zavedl francouzský sociolog August *Comte;$2. [evoluční biologie, *etologie], chování, které zvyšuje reprodukční zdatnost (*fitness) jiného jedince („recipienta“), přičemž snižuje reprodukční zdatnost jedince, který se chová altruisticky („donora“). Podle některých evolučních biologů (například Richard Dawkins) skutečný čistý altruismus neexistuje, neboť i altruistický jedinec se chová v „sobeckém“ zájmu svých genů. Rozvoj teorie her v rámci *evoluční biologie přinesl řadu *vysvětlení altruismu, který je evolučně stabilní. V některých případech altruistické chování sice snižuje biologickou zdatnost altruistického jedince v jednom směru, ale zvyšuje ji v jiném, například *reciproční (vzájemný) altruismus (něco za něco, půjčka za oplátku), nepřímá reciprocita (zvýšení reputace), *pohlavní výběr (altruismus vůči potenciálnímu pohlavnímu partneru), *příbuzenská selekce (pomoc příbuznému, který s námi sdílí geny; srovnej *fitness, inkluzivní a *pravidlo, Hamiltonovo). Jiný mechanismus vysvětluje altruismus tím, že altruistický jedinec nemá plnou *kontrolu nad svým chováním, anebo je mu altruismus vnucen zvenčí. Sem patří manipulace chování hostitele parazitem, omezená racionalita (nedostatek informací pro chování v komplexní situaci), *svědomí (společenský vliv morálky), vliv *memů (například *náboženství). (Miloš Macholán, Jaroslav Malina)