termín používaný v *japonštině k popisu chování osoby, která se snaží přimět určitou *autoritu (rodič, partner, učitel, nadřízený apod.), aby o ní pečovala a věnovala jí zvláštní pozornost. Osoba, která je takto závislá, se za své chování omlouvá nebo na ně vymlouvá; zároveň však může jednat nadmíru sobecky, neboť si uvědomuje, že osoba dominantní její chování *toleruje a promíjí. Typickým příkladem je chování dětí vůči rodičům, kteří je rozmazlují.$V západním světě s postupným dospíváním takovýto model chování většinou mizí, naproti tomu v Japonsku podmiňuje většinu mezilidských vztahů. Ačkoli slovo //amae// je běžně používáno v obecné řeči, byl to právě psychoanalytik Takeo *Doi, který vztáhl tento termín výhradně ke způsobu myšlení a chování *Japonců. Ve své knize //Amae no kózó// (Struktura závislosti, 1971, anglicky pod názvem// The Anatomy of Dependency//, 1973) tvrdí, že //amae// je nejen specificky japonským modelem chování, ale že Japonci jsou jediným národem na světě, který má pro tento *fenomén rozvinutou slovní zásobu. (Jan Sýkora)