*psychostimulační látka, syntetická *droga, vyvolávající euforické stavy. Poprvé byl syntetizován v roce 1887, pro lékařské účely byl používán od dvacátých let 20. století jako prostředek proti rýmě, astmatu, obezitě, dále také při *léčbě patologické ospalosti (narkolepsie) a stařecké apatie. Nemedicínské užívání amfetaminu začalo za *Občanské války ve Španělsku, kde byl amfetamin podáván vojákům jako prostředek proti únavě. Za *druhé světové války byl již používán prakticky ve všech armádách. V kombinaci s některými barbituráty byl amfetamin užíván při výsleších zpravodajskými službami. Jako psychostimulans se aplikuje nitrožilně nebo šňupáním. Zatímco v USA je amfetamin omezen na chudší vrstvy, v Evropě je spolu s *metamfetaminem po *marihuaně nejrozšířenější drogou. Závislost se obvykle projevuje vyhublostí, častým zanícením jizev po vpiších. Dlouhodobé užívání způsobuje demenci a výrazné mozkové změny. Amfetamin se k nám pašuje nejčastěji z Polska. (Petr Bureš)