sumersky též „nebesa“; Anum, Anu, akkadsky; sumerský a babylonský bůh nebes. Klínopisný znak používaný pro zápis jména tohoto *boha může mít rovněž význam //dingir// (sumersky), //ilu //(akkadsky), tj. „bůh“, a je používán jako tzv. determinativ (*sémantický indikátor) před jmény ostatních bohů. An je nejvyšším bohem sumerského i akkadského *panteonu, zosobněním nebes. Jeho manželkou je v sumerské *mytologii bohyně Uraš, „Země“, která je od starobabylonského období (1. polovina 2. tisíciletí př. n. l.) nazývána častěji Ki. V akkadské mytologii je jeho manželkou bohyně Antum, jejíž jméno bylo vytvořeno druhotně jako forma ženského rodu od vlastního jména Anu. Podle *mýtu o Povýšení Inanny se Anovou manželkou stala bohyně *Inanna poté, co byla uvedena v hodnost Antum. Podle akkadského mýtu //*Enúma eliš// (*kosmogonie) je Anu synem Anšara a Kišary. An je pokládán za otce celé řady bohů, *Enlila, *Iškura, Martua, a bohyň, Inanny, *Baby, Gatumdu, Nisaby, Nin’insiny atd. Je rovněž stvořitelem *démonů, „Sedmibožstva“ *Sebettu a všech bohů Anunna. An je typem „boha odpočívajícího“, lidem vzdáleného, jeho rysy jsou v mytologických příbězích nezřetelně vykresleny, jeho nejvyšší postavení v panteonu mu však nebylo nikdy upíráno, i když ve sféře mytologie a *kultu byl co do významu předstižen svým synem Enlilem. V akkadském mýtu //Enúma eliš// sehrává poněkud neslavnou úlohu, když se musí vrátit s nepořízenou z výpravy proti běsnící Tiamatě, k níž byl vyslán svým otcem Anšarem. Pokud vůbec An bere lidstvo na vědomí, chová se vůči němu většinou nepřátelsky. Své dceři Inanně dává nebeského býka, který má být nástrojem její pomsty na *Gilgamešovi, tvoří a vysílá proti lidem zlé „Sedmibožstvo“ Sebettu, bohyni Mámítu, nesoucí jim smrt, i ženského démona Lamaštu. Anu byl uctíván od nejstarších dob až do období seleukovského (4.–1. století př. n. l.), kdy jeho kult dosáhl posledního rozkvětu. Hlavním kultovním střediskem boha Ana bylo *město *Uruk, v němž se nalézal jeho chrám *Eanna (sumersky: „dům nebes“), rovněž byl uctíván v *Uru, *Nippuru a dalších městech. Jeho *symbolem byla „rohatá tiára“, jejíž vyobrazení se dochovalo na středobabylonských a novobabylonských hraničních kamenech (*kudurru), jeho zvířetem byl býk, jeho posvátné číslo bylo 60. (Jiří Prosecký)