1. [antropologie], *víra v *existenci nadpřirozených sil a bytostí, které jsou přítomny ve všech jevech a předmětech tohoto *světa i světa nadpřirozeného a které mohou přímo i nepřímo ovlivňovat *život a osud *člověka. Britský antropolog Edward Burnett *Tylor soudil (//Primitive Culture: Researches into the Development of Mythology, Philosophy, Religion, Art, and Custom// [Primitivní kultura: Výzkumy vývoje mytologie, filozofie, náboženství, umění a zvyků], 1871), že animismus byl nejranější formou náboženství a projevuje se v *magii, *totemismu, *fetišismu apod. v širokém rozpětí, v podstatě od *kultu předků až po *polyteismus. Francouzský sociolog Auguste *Comte vyslovil *názor (poté nadlouho ve vědě sdílený), že pravěký a přírodní člověk nebyl schopen vysvětlovat jevy, které jej obklopovaly, že se domníval, že svět je řízen nadpřirozenými silami s vlastní vůlí, že je plný duchů, dobrých i zlých, jejichž působení na svět lze ovlivnit (podpořit nebo zastavit) pouze magickými *obřady a kouzly. Z takto pojímaného animismu vznikl fetišismus, totemismus, *mytologie, potom různá *náboženství. Moderní antropologické výzkumy ukázaly, že toto pojetí animismu je nepřesné, nedostatečně charakterizuje nebo dokonce zkresluje náboženské, sociální a kulturní představy pravěkých a *přírodních národů;$2. [filozofie], názor na *duši jako hlavní životní princip;$3. okultistická teorie vysvětlující určité jevy mimořádnými schopnostmi žijících osob. Například v Koreji a zejména v Japonsku jde o rozšířenou víru se základní představou, že duše-duch (korejsky: //sin//, japonsky: //kami//) sídlí v každém *objektu, a některé z nich je třeba si předcházet obětinami. (Jaroslav Malina)