novodobé označení starověkého období, v němž byly vytvořeny v řecké a římské *společnosti kulturní *hodnoty, jež se staly základem evropské vzdělanosti a *euroamerické civilizace. Její počátek spadá do období ostrovní *mínojské kultury na *Krétě (první polovina 2. tisíciletí př. n. l.) a pevninské *mykénské kultury ve 14. století př. n. l. Po úpadku v 12.–9. století př. n. l. nastal v klasickém období 5. století př. n. l. rozvoj řeckých *městských států. V období *helénismu se *antická civilizace šířila i na *Předním východě. Na řecké dědictví navazovali *Římané, kteří vytvořili postupně z nevelkého městského státu rozsáhlou říši – *Imperium Romanum (*civilizace, římská). Konec antiky bývá kladen do 4.–5. století n. l., nejčastěji do roku 476, kdy zanikla *západořímská říše. (Jaroslav Malina)