proces vzniku, vývoje a utváření *člověka jako biologické a sociokulturní bytosti v průběhu *fylogeneze *rodu //*Homo// a jeho živočišných předků. Současný výklad antropogeneze se opírá především o poznatky *paleoantropologie, *genetiky*primatologie, které umožnily vytvořit následující scénář *evoluce člověka a jeho živočišných předků.$V období *miocénu došlo v rámci evoluce *vyšších primátů*adaptivní radiaci, která předcházela vzniku moderních *lidoopů*homininů. Tento vývojový trend ilustrují jednak *fosilní nálezy miocenních lidoopů rodu //Proconsul// (před 22 až 16 miliony let), ale v hlavní míře pak fosilními nálezy doložený rozvoj skupiny afropitéků (před 22 až 14 miliony let), afrických kenyapitéků (před 16 až 14 miliony let), evropských dryopitéků (před 15 až 8 miliony lety) a asijských sivapitéků a gigantopitéků (před 14 až 0,5 miliony let). Významné místo mezi ranými *hominoidy zaujímá zejména východoafrický rod //Afropithecus//. Jednalo se o nepříliš specializovaného *primáta s mnoha archaickými znaky, ale také možnou diferenciací funkce končetin a pokročilou *morfologií *stoliček*třenových zubů. Tento rod mohl být nejstarším společným evolučním předkem *hominidů.$Před 7 až 5 miliony let došlo k oddělení homininní linie směřující k rodu //Homo// od linie afrických lidoopů (*šimpanze*gorily). Tuto evoluční fázi spjatou se vznikem bipedních *archaických homininů dokládají fosilní *pozůstatky *druhu //*Sahelanthropus tchadensis//, jehož příslušníci před 7 až 6 miliony let obývali území dnešního Čadu v centrální Africe. //Sahelanthropus tchadensis// se pravděpodobně dokázal pohybovat po dvou končetinách, současně ale velmi dobře šplhal v korunách stromů. Evolučně mladším homininem, o kterém jeho objevitelé předpokládají, že byl rovněž bipední, byl //*Orrorin tugenensis//, jehož 6 milionů let staré pozůstatky byly objeveny na území dnešní Keni. Nejstarším bezesporu bipedním homininem byl //*Ardipithecus ramidus//, který obýval východní Afriku před 5,8 až 4,4 milionu let.$Před 4,2 až 1,4 milionu let žili ve východní a jižní Africe příslušníci rodu //*Australopithecus//, kteří v první fázi obývali především lesnaté *ekosystémy a zalesněné *savany, později se adaptovali na prostředí sušších lesostepí a savan. V průběhu evoluce se příslušníci tohoto rodu diferencovali do několika druhů. Přestože pokročilí australopitéci již pravděpodobně byli schopni užívat přírodní předměty jako *nástroje, jejich adaptivní *strategii je možné označit pouze za *protokulturu. Paralelně s četnými druhy rodu //Australopithecus// existovaly jiné homininní druhy. O adaptivní radiaci *raných homininů svědčí fosilní nálezy druhu //*Kenyanthropus platyops//, který obýval východní Afriku před 3,5 milionu let a který byl některými paleoantropology považován za potenciálního předchůdce raných zástupců rodu //Homo//. Australopitéci také obývali jižní Afriku, první nálezy jsou stejně staré jako v Africe východní, tedy nejméně 4,2 milionu let.$Za klíčové období antropogeneze je možné označit období před 2,5 až 2,1 milionu let, kdy ve východní Africe z okruhu *archaických australopitéků vznikli raní zástupci rodu //Homo// reprezentovaní druhy //*Homo rudolfensis// a //*Homo habilis// (viz též *člověk – morfologie rodu Homo). Tito hominini jako první překročili práh protokultury a začali vyrábět primitivní nástroje (*industrie, kamenná), které dnes podle místa nálezu (*Olduvai) označujeme jako kulturu *oldowanu. Cílevědomou výrobu kamenných nástrojů lze považovat za nejstarší *kulturní dědictví lidstva. Jednalo se jak o malé úštěpové nástroje, tak o jádrovou industrii. Typickými *artefakty reprezentujícími oldowanskou kulturu jsou *sekáče – masivnější, jádrové (z *valounu, hlízy, případně úlomku *horniny), ale i úštěpové artefakty, na jednom konci hrubě otlučené do pracovní hrany odbíjením *úštěpů buď jen z jedné strany (vznikl sekáč jednolící; anglicky: //chopper//), nebo z obou stran (vznikl sekáč dvoulící; anglicky: //chopping tool//). Výrobu prvních kamenných nástrojů je možné označit za kvalitativní skok v evoluci lidstva – genezi *kultury jako nadbiologického způsobu *adaptace lidského rodu k vnějšímu prostředí. Výroba sekáčů byla rozšířena zejména v raných fázích vývoje rodu //Homo//, ale můžeme se s nimi setkat i v mladších paleolitických kulturách.$Před 1,9 až 1,8 milionu let se ve východní Africe objevil evolučně pokročilejší homininní druh – //*Homo ergaster//, který se před 1,8 až 1,3 milionu let rozšířil z Afriky (tzv. „první rozptyl“) a úspěšně osídlil rozsáhlé oblasti Eurasie. V průběhu této *migrace vznikl druh //*Homo erectus//, který před 1,8 až 0,1 milionu let obýval zejména území jihovýchodní Asie. Kulturu oldowanského typu postupně vystřídala *kultura acheuléenu, která se poprvé objevila před 1,4 miliony let ve východoafrické *lokalitě Konzo-Gardula. Typickým reprezentantem acheulské kultury je *pěstní klín – jednoduchý, plošně retušovaný kamenný nástroj kapkovitého tvaru. Pěstní klín byl produktem nové technologie, která spočívala v oboustranném obíjení kamenného *jádra kamennou, kostěnou nebo *parohovou paličkou. Výsledný produkt se obvykle skládal z hrubší, někdy neopracované základny, sloužící jako držadlo, a dvou bočních oboustranně opracovaných hran, které se sbíhaly do ostrého vrcholku. Ve srovnání s vývojově staršími tvary valounových sekáčů oldowanského typu vykazují pěstní klíny nárůst standardizace a unifikace jak výrobních postupů, tak výsledných produktů. Součástí *materiální kultury pravděpodobně byly jednoduché přístřešky, dřevěné kyje a užívání *ohně. Na úrovni sociálního chování lze předpokládat prosazení principu *reciprocity a spolupráce a růst významu učení v dětství a rozvoj naučených vzorců chování.$Evoluční posun od druhu //Homo erectus// k raným formám //*Homo sapiens //je spjat se vznikem archaického //Homo sapiens//, který se rozšířil před 700 000 až 200 000 lety na území Afriky a Eurasie. Pod označení archaický //Homo sapiens// zahrnujeme široké spektrum pokročilých homininů, jejichž *anatomie vykazuje osobitou kombinaci erektoidních a sapientních znaků. Typickým představitelem *archaického člověka je //*Homo heidelbergensis//, s jehož fosilními pozůstatky se setkáváme v různých oblastech *Starého světa. V tomto období došlo k postupné proměně acheulské industrie směrem k jemnějšímu a dokonalejšímu opracování nástrojů, využívajícímu *retuš měkkým úderem. Před 300 000 lety se objevila *technika levalloiská, pro niž je charakteristická výroba nástrojů z prefabrikovaného plochého kamenného jádra. Součástí materiální kultury, jejímž prostřednictvím se //Homo heidelbergensis// adaptoval k vnějšímu prostředí, byly jednoduché lovecké přístřešky, výroba jednoduchých kožených *oděvů a užívání ohně.$Před 230 000 až 200 000 lety se na území *Evropy objevily lidské populace vykazující některé morfologické rysy, jež jsou charakteristické i pro nově vzniklý lidský druh – //*Homo neanderthalensis//. K největší expanzi neandertálců však došlo před 135 000 až 28 000 lety, kdy se úspěšně rozšířili po území Evropy, *Blízkého východu a přilehlých částí západní Asie. Na zformování morfologického vzorce klasických neandertálců, který byl typický pro evropskou populaci před 80 000 až 35 000 lety, mělo svůj podíl chladné *klima poslední *doby ledové. Neandertálci vyráběli širokou škálu kamenných nástrojů, které souhrnně označujeme jako kulturu *moustérienu, pro niž je charakteristická výroba úštěpů z prefabrikovaných diskovitých jader. V tomto období došlo k nárůstu *typologické škály nástrojů. Mezi typické mousterské nástroje patřily *drasadla, *rydla, *škrabadla, trojúhelníkové hroty, *vrtáky a zoubkované úštěpy. K výrobě artefaktů neandertálci používali široké spektrum *surovin, které zahrnovalo *dřevo, *kámen, *kost, *kůži, *paroh*slonovinu. Základní součástí jejich potravní strategie byl efektivní *lov doplňovaný *sběrem rostlinné potravy. Na náročné klimatické podmínky a život v polární *tundře se dokázali adaptovat stavbou loveckých *stanů*chat, výrobou kožených oděvů a užíváním ohně. Archeologické nálezy také naznačují vznik prvních projevů *duchovní kultury. Řada indicií svědčí o tom, že neandertálci pohřbívali své mrtvé, pečovali o nemocné a možná praktikovali lovecké *rituály spjaté s *kultem jeskynního medvěda.$Nezávisle na eurasijských populacích vznikl před 200 000 až 140 000 lety v subsaharské části Afriky anatomicky moderní člověk – //Homo sapiens//. V průběhu migrace z Afriky (tzv. „druhý rozptyl“) postupně nahradil všechny ostatní lidské populace včetně evropských neandertálců a úspěšně osídlil celý svět. Svůj podíl na úspěšné expanzi anatomicky moderních lidí měla mladopaleolitická materiální technologie, zejména vysoce efektivní čepelové kamenné industrie (*technika, čepelová). Jednalo se o kamenné nástroje, jejichž délka nejméně dvakrát převyšovala jejich šířku. Tento tvar umožňoval jak upevnění nástroje v dřevěné násadě, tak následné úpravy *čepele do podoby rydel, škrabadel či vrtáků. Typickým reprezentantem mladopaleolitické industrie je *čepel s otupeným bokem, někdy tvarovaná do hrotu.$Charakteristickým rysem dalšího vývoje lidstva byla prudká akcelerace kulturní evoluce. Již v *mladém paleolitu můžeme sledovat rozvoj a šíření stále efektivnějších materiálních technologií. Rychlý vývoj jednotlivých loveckých kultur mladého paleolitu svědčí o růstu lidských kognitivních schopností, které se projevily ve stále dokonalejších artefaktech. Mimořádným dokladem *tvořivosti jsou umělecké výtvory (malby, kresby, sochy, *plastiky, *reliéfy – viz *umění, paleolitické). Naznačují, že mladopaleolitičtí lovci a sběrači již disponovali materiální a symbolickou kulturou srovnatelnou se současnými méně komplexními *společnostmi.$Základem kulturní evoluce je specificky lidská schopnost uchovávat a dále rozvíjet lidské poznatky a zkušenosti prostřednictvím nových *vynálezů a následné transmise kulturního dědictví. Ke zrychlení kulturního vývoje výrazně přispívala neustálá migrace jednotlivých pospolitostí a *difuze *kulturních prvků*komplexů v geografickém prostoru. Kumulativní růst kultury, založený na nepřetržité *inovaci materiálních technologií, vedl k vytváření stále dokonalejších adaptivních strategií, umožňujících lidem získávat z přírody stále větší objem surovin a energie. Za mezníky kulturní evoluce lidstva je z tohoto hlediska možné považovat přechod od sběru a lovu k *zemědělství a řemeslné a moderní průmyslové výrobě. (Jaroslav Malina, Václav Soukup)