vlastní *jméno jednotlivého *člověka (vlastní jméno osobní) nebo skupiny lidí (skupinové antroponymum). Antroponyma tvoří součást obecnější třídy *bionym, tj. vlastních jmen živých nebo jakoby živých bytostí //(Karkulka)// a jiných organismů, jež fungují ve společenských vztazích. Jejich hlavní funkcí je označovat jedince, odlišovat je od ostatních jedinců dané třídy a *identifikovat je jako jedinečné *objekty. Potřeba rozlišovat jedince v dané společnosti je stará jako lidstvo samo, neboť dosud nebylo objeveno *etnikum (zaniklé ani současné), které neužívalo/neužívá antroponym. První antroponyma vznikala na základě těch apelativ (jmen obecných) a jejich typů, které umožňovaly charakterizovat a tím i identifikovat nositele jména, a to přímo (//bradatý člověk //>// bradáč //> //Bradáč//), nebo přeneseně na základě *metafory (//medvěd// > //Medvěd// „je silný jako medvěd“) či *metonymie (//medvěd //>// Medvěd//, „zabil nebezpečného medvěda“). Jejich základní pojmenovací motivy dodnes tvoří fyzické a duševní vlastnosti pojmenovávaného (//Pavel// z latinského //Paulus//, to z //paulus//, „malý“, přeneseně „skromný“, //Pokorný//, německé //Bernard//, v němž základ //Bär//, „medvěd“ a //hart//, „tvrdý“, tedy „statný [tvrdý] jako medvěd“), jeho činnost včetně objektů, k nimž se vztahuje (//Loudal, Kovář, Fischer//, „rybář“), různé události //(Zbořil)//, společenské postavení (//Dvořák//, „svobodný sedlák, dvorský úředník“, //Richter//, „rychtář“), příbuzenské, zejména synovské vztahy (//Vítovic//, „syn Vítův“, //Strejček//), vztah k jistému místu (//Lukáš// z latinského //Lucanus//, „pocházející z Lukánie“, //Zábranský//, „bydlel za branou“); v případě víry v magickou sílu vlastních jmen osobních hrají důležitou roli vlastní jména ochranná a přací (*jméno osobní, ochranné vlastní, *jméno osobní, oficiální vlastní).$V rámci vlastních jmen osobních se rozlišují:$1. Rodná / křestní jména – //Petr, Jana. //Rodné jméno je jméno nedědičné, které se na územích s dvoujmennou antroponymickou soustavou volí každému jedinci jako dodatečné jméno k zděděnému příjmení, s nímž tvoří dva základní funkční členy antroponymické soustavy //(Petr Novák, Jana Fuchsová)//. Má úřední, oficiální charakter a spolu s příjmením vytváří dvoučlenné oficiální osobní jméno, které slouží k občansko-právní identifikaci jednotlivce a které nemůže být libovolně měněno; spolu s otčestvem, antroponymem odvozeným z vlastního jména otce, vytváří v některých zemích oficiální osobní jméno trojčlenné //(Sergej Dmitrijevič Kuzněcov, Naděžda Olegovna Kozlova)// atd. – Termín křestní jméno se původně užíval v *křesťanských církvích, protože se jméno dávalo při křestním obřadu (*křest), byl ovšem používán i pro jedince nekřtěné. Proto byl v Československu po roce 1950, kdy začaly oficiálně fungovat jen matriky civilní, zaveden termín rodné jméno, tj. jméno zapsané po zrodu. Úředním termínem užívaným v českých matričních a jiných veřejných listinách je dnes pouze jméno.$2. Příjmení – dědičné jméno rodiny tvořící zpravidla jeden z funkčních členů vícejmenné antroponymické soustavy: //Jan Fic, Jekatěrina Alexejevna Petuchova.// – V *českých zemích byla příjmení zavedena patentem císaře *Josefa II. z 1. 11. 1780, židovskému obyvatelstvu rakouské *monarchie bylo nařízeno přijmout stálá příjmení patentem ze dne 23. 6. 1787 s platností od 1. 1. 1788. Tato závazně dědičná rodinná jména se vyvinula z *příjmí, s nimi mají společné pojmenovací motivy a postupy. Rozlišují se: 2.1 Příjmení deapelativní: //Skála, Sommer//, „léto“, //Bauer//, „sedlák“, //Vrána//, k nim se druží příjmení vzniklá z ostatních druhů slov a různých slovních spojení, jako například //Osolsobě, Tenkrát, Zadva, Tichý, Kraus//, „kučeravý“. 2.2 Příjmení deonymická, tj. utvořená z vlastních jmen, a to 2.2.1 deantroponymická, tj. z antroponym //(Václavík < Václav, Benda < Benedikt, Gottfried)//. V jejich rámci bývá dále rozlišováno andronymické příjmení (příjmení ženy utvořené z osobního jména muže, nejčastěji jejího manžela nebo otce – //Pospíšilová//), gynekonymické příjmení (příjmení muže utvořené z osobního jména ženy, nejčastěji jeho manželky nebo matky – //Mařák //*etnonym //(Čech)// a jmen obyvatelských (//Kunovjánek//, „obyvatel Kunovic“)//.// 2.3 Příjmení detoponymická, tj. vzniklá z toponym, tj. zeměpisných jmen: //Lhota, Žirovnický (< Žirovnice), Šmilauer//, „obyvatel obce //Schmilau//“, tj. Smilov u Štok, //Moravec// apod.$3. Oficiální vlastní jméno osobní.$4. Hypokoristika: V české lingvistické *tradici jsou za hypokoristika považovány domácké, popřípadě mazlivé nebo zdrobnělé obměny neutrálních, oficiálních vlastních jmen, zřídka apelativ v důvěrném (rodinném, přátelském apod.) prostředí. Nově je hypokoristikum chápáno šíře a definováno jako expresivní obměna antroponyma nebo apelativa v neoficiálním prostředí: //Pepík, brácha, kámoš, Horňajs //< //Horníček// atd. Podle stupně a charakteru expresivity v dané komunikační situaci rozlišují se meliorativa, tj. hypokoristika s kladným citovým zabarvením //(Evuška)// a augmentativa / jména zveličelá, často provázená záporným citovým příznakem //(Evisko, Jarouš, babizna)//. Citově neutrální vlastní jméno formově shodné s hypokoristikem je hypokoristikum formální, například //Radek//, původně hypokoristikum, dnes křestní jméno.$5. Příjmí.$6. Otčestvo – antroponymum odvozené z vlastního jména otce (//Sergej //Dmitrijevič //Kuzněcov//).$7. Přezdívky. Jde o neúřední, doplňková vlastní jména, která většinou charakterizují osoby, místa nebo věci a vztahují se k povolání, vlastnostem, původu apod. nositele jména. Mohou, ale nemusí obsahovat pozitivní nebo negativní hodnocení. Přezdívky osob vznikají různým obměňováním antroponym (//Květák z Květa, Stárek// jako protiklad k //Mládek, Kalendář// z //Kalenský//), podle vlastností fyzických (//Bidlo// podle výšky), duševních (//Švanda// – podle příjmení //Veselá//), podle zálib a koníčků //(Elektronik)//, podle rodinné situace (//Řeznice// podle otce), podle určitých událostí (přezdívku //Vlčice// dostala skautka, která u táborového ohně zpívala falešně), různých oblíbených či známých osobností ze života kulturního, sportovního, podle oblíbených seriálů //(Vašut, Maradona)//.$8. Živá jména – vlastní jména užívaná v neoficiálním styku, například jistý Jan Křenek z východní Moravy je ve své rodné obci nazýván //Janek z Benešek//; jména po chalupě, viz příjmí.$9. Fiktonymy(a) jsou jména přijatá k zatajení pravého jména, v případě vlastních jmen osobních jde o pseudonym (//Jaroslav Vrchlický// vlastním jménem //Emil Frída//), v jeho rámci se kromě jiného rozlišuje pseudogynekonym(um), tj. pseudonymum muže obsahující alespoň jedno jméno ženské – //Jaroslav Maria //vlastním jménem //Jaroslav Mayer//, a opačně pseudoandronym(um) – //Jiří Sumín// vlastním jménem //Amálie Vrbová//.$//Skupinové antroponymum// je vlastní jméno skupiny lidí, kteří tvoří jisté *společenství. (Tato onomastická definice není v české ani zahraniční *jazykovědě jednotně přijímána, protože někteří lingvisté nepovažují pojmenování hromadných objektů za vlastní jména.) Dělí se na:$10. obyvatelská jména – podle charakteru základového slova bývají rozlišována obyvatelská jména vlastní //(Pražan)// a obecná //(vesničan)//, která se však ani v české onomastice nepokládají za jména vlastní.$11. Etnonyma.$12. Rodinná a rodová jména – //Nováčkovi, Přemyslovci//.$13. Přezdívky – //Kujebáci// (obyvatelé Vysokého Mýta).$Nepravá antroponyma jsou vlastní jména postav mytologických, pohádkových, alegorických, hraček atd., například theonyma jakožto vlastní jména bohů a bohyň – //Perun//, //Diana//. (Jana Pleskalová)