podle *tradice nejslavnější řecký malíř tvořící ve 2. polovině 4. století př. n. l. Žádné z jeho děl se nezachovalo, víme o nich jen z literárních památek. Stal se portrétistou *Filippa II. a *Alexandra Velikého. Jeho nejslavnějším obrazem byla //Afrodíté anadyomené// (*Afrodíté vynořující se z vln), k níž mu byla modelem *hetéra *Frýné. V *novověku se k tomuto tématu vrátil *Tizian (po roce 1530), z moderních českých sochařů si je vybral například Vincenc *Makovský nebo sklářští výtvarníci Jaroslav *Svoboda a Aleš *Vašíček. Apellés rovněž ztvárňoval alegorická témata, například //Pomluvu//. Toto téma v novověku inspirovalo Albrechta *Dürera, Sandra *Botticelliho a *Raffaela.$Ve výkladu, který Apellovi věnoval *Plinius Starší, je zachycena také jeho zásada „ani den bez čárky“ (latinsky: „nulla dies sine linea“) a příslovečným se stal i jeho *výrok, jímž odsoudil kteréhosi ševce pokáravšího obutí jím namalované postavy, což mu dodalo sebevědomí ke kritice celého díla: „ne sutor supra crepidam (iudicet)“, tedy: „ať švec nesoudí výš než botu“ neboli české „ševče, drž se kopyta“. (Jaroslav Malina, Marie Pardyová)