italský prozaik, básník a dramatik. Proslul jako břitký satirik a kritik života soudobé společnosti, včetně tehdejších mocných, a dokonce i vlastních *mecenášů (což mu vyneslo přízvisko „Bič boží“); přičemž v dílech //Rozkošnické sonety, Život kajícnic, Rozpravy o mravech hříšných kurtizán// (//Ragionamenti//, 1534–1539) se s *ironickým nadhledem věnoval zejména oblasti lidské *sexuality, *erotiky a *lásky a jejich „excesům“. V této linii své tvorby úspěšně navázal na dílo svých předchůdců – //Dekameron// svého krajana Giovanniho *Boccaccia nebo //Canterburské povídky// anglického básníka Geoffreyho *Chaucera – a stal se pro Itálii tím, čím byl ve Francii jeho současník François *Rabelais.$Touha po rozkoši je v jeho díle provázena změnou uměleckého jazyka, která bývá tradičně chápána jako předzvěst moderního *realismu, tedy věcnosti: erotická líčení se tak stávají nejen cestou k *poznání tajů milostného života, ale také *reflexí společnosti jako takové a jejích očekávaných i neočekávaných pohybů. Jako literární výtvory určovaly //Rozpravy// do značné míry dobový evropský postoj k erotice, čímž nabývaly obecně kulturní *dimenze. //Rozpravy// se skládají ze dvou částí: první je //Rozmluva Nanny a Antonie v Římě pod fíkovníkem sepsaná božským Aretinem z rozmaru a k nápravě tří stavů žen//, druhá je //Dialog Petra Aretina …// Většinou jde o poučení o životě kurtizán a učení se tomuto řemeslu. (Jaroslav Malina, Ivo Pospíšil)