1. [*archeologie, dějiny umění aj.], hmotný *objekt, vytvořený *člověkem v souladu s *normami *kultury. Doslova: něco „uměle“ //(arte-)// „vytvořené“ //(-factum)//. Pojem je formován následujícími vlastnostmi: a) materiálnost, věcnost, b) umělost (zhotovení lidskou prací, výrobou), c) kulturní normativnost (konvenčnost a podřízenost vzhledu předmětu systému norem kultury).$V archeologii se tento termín objevil ve 20. století v souvislosti s rostoucí specializací archeologie, jejím oddělením od čistě humanitních věd a s nutností vypracovat vlastní základní pojmy. Přísně řečeno, artefakt není čistě archeologický pojem, je vhodný pro jakékoli zkoumání hmotné kultury (*etnologie, *etnografie, *historie *materiální kultury, historie *techniky, dějiny umění atd.), je však používán převážně archeology.$V teorii je rozšířeno široké používání termínu (v podstatě tak může být označen jakýkoli vlastní archeologický, kulturní objekt), zatímco v praxi se vžilo jeho používání v úzkém smyslu (přenosný uměle vytvořený předmět mající samostatné funkční určení). Jsou tak označovány pouze věcné kulturní objekty – typické *nástroje, *zbraně a *ozdoby, ale nikoli *stavby, polotovary, výrobní odpad atd. Artefakty (věci) a stavby (objekty) tvoří nálezový soubor či *inventář. Spolu s *uloženinami (ty obvykle tvoří jakýsi „obal“) se mohou seskupovat do *polouzavřených komplexů nebo *uzavřených komplexů (anglicky: //assemblage//, německy: //sicherer Fund// nebo //geschlossener Fund//, rusky: //zamknutyj kompleks// nebo jen //kompleks//; v češtině se často užívají termíny: //nálezový celek// nebo //uzavřený nálezový celek//). Kromě toho existují ještě *izolované nálezy a *ojedinělé nálezy. Současná americká *nová archeologie a britská *analytická archeologie se snaží uplatnit pojem artefakt v systémově zaměřených výzkumech kultury;$2. [medicína], uměle vzniklá struktura, nález. V medicíně se tento pojem používá zejména v rentgenologii a *histologii. (Jaroslav Malina)