významná bohyně západosemitského *panteonu, jinak zvaná Athtart, Aštart. Její jméno zřejmě souvisí se jménem nejvýznamnější bohyně *Mezopotámie *Ištarou (*Inanna), s níž byla také běžně ztotožňována. V mytických textech vystupuje často po boku bohyně Anaty – srov. roli Nebthety po boku *Ésety v egyptské báji o *Usirovi. Doprovází *Baala s Anatou do *boje proti Jammovi a podle mimougaritského podání se na něm významně podílí. V ugaritských textech má tuto roli bohyně Anat. Tím se už v *Ugaritu předjímá pozdější spojení obou bohyní v bohyni Atargatis. Doklady o úctě k Astarte jsou bohaté. V *Egyptě se setkáváme s jejím kultem od časů Amenhotepa II. (1438–1412 př. n. l.), a to nejdříve v *Dolním Egyptě, kam jej zřejmě přinesli příchozí ze *Syropalestiny. *Kult zde trval až do řecké doby, zmiňuje se o něm *Hérodotos. Po Středomoří šířili Astartin kult především *Foiničané; máme o něm doklady z mnoha jejich osad. V samotné Syropalestině nastupuje Astarte asi po roce 1000 př. n. l. na místo ustupující Anat. Dokladem toho je i *Starý zákon, kde se Astarte vedle Ašery stává označením bohyně vůbec, jako Ištar v Mezopotámii. Astartin chrám byl například v Bét-šeánu (l S 31,10). Její *ikonografie je proměnlivá. Protože se časem stala sběrným typem všech vegetativních bohyní, může být jejím emblémovým zvířetem jak kráva, tak i lvice či nějaká kočkovitá šelma. V lidské podobě bývala zobrazována převážně nahá, se zdůrazněnými ženskými rysy. Později v antickém okruhu byla ztotožňována s řeckou bohyní *Dioné a posléze s *Afrodítou. (Jan Heller)