malé náhodné odchylky *bilaterálně symetrických znaků od dokonalé symetrie. Fluktuační asymetrie je způsobena nestabilitou v průběhu ontogenetického vývoje a odráží neschopnost jedince projít během *ontogeneze stejným vývojem na obou stranách těla a vytvořit na obou stranách těla zrcadlově přesně opačný *fenotyp. *Příčinou může být různá genetická i environmentální zátěž. Za předpokladu, že odchylky nemají dědičný základ, je možné ji považovat za míru vývojové nestability. Fluktuační asymetrie je definována jako náhodná odchylka od dokonalé symetrie znaku, přičemž ideální fluktuační asymetrie je charakterizovaná normálním rozdělením a nulovým průměrem (některé definice ovšem *existenci normálního rozdělení explicitně neuvádí). Při uvedení konceptu asymetrie do studia vývojové nestability byla fluktuační asymetrie považována za populační parametr, ale projevuje se i na individuální úrovni. Při studiu fluktuační asymetrie se využívá buď statistické analýzy asymetrie změřené na příslušném fenotypu, nebo modelování dynamiky vývojových procesů s předpokladem vzniku asymetrie. Fluktuační asymetrie byla zkoumána na různých znacích u rostlin i živočichů ve vztahu k různým faktorům ovlivňujícím ontogenezi, ne vždy jsou však výsledky jednoznačné. Metodika vyžaduje pečlivý přístup, protože fluktuační asymetrie zpravidla dosahuje jen malých hodnot. Stanovení vývojové nestability prostřednictvím fluktuační asymetrie proto vyžaduje dostatečnou velikost studovaného souboru, volbu vhodných znaků (bez direkcionální asymetrie a antisymetrie), přesné měření, *kontrolu chyb měření a velikostních závislostí, stanovení opakovatelnosti měření, správnou volbu statistických testů a vhodnou prezentaci popisných dat, umožňující kvantitativní porovnání jednotlivých studií.$V *antropologii se fluktuační asymetrie studuje jak na kosterních *pozůstatcích, tak na živém *člověku. Navzdory tomu, že závěry těchto studií jsou v důsledku sporné metodiky často zpochybňovány, studium fluktuační asymetrie má v antropologii svoje místo. U člověka se fluktuační asymetrie dává do souvislosti se *sexuálním dimorfismem, *biologickou zdatností, volbou sexuálního partnera, *sexuálním chováním, *plodností, atraktivitou, *inteligencí aj. (Miroslav Králík, Miloš Macholán)