koevoluční výtah (*koevoluce), evolučně biologický proces v rámci *pohlavního výběru. Jestliže se objeví nějaký nový znak samců a současně existuje u některých samiček preference pro tento znak (například díky *mutaci v genu pro preferenci), tyto samičky upřednostní samce s daným znakem, a ve svých potomcích budou šířit současně otcovy geny pro daný znak i svoje geny pro jeho preferenci. Mezi preferencí samic a preferovaným znakem se uzavře pozitivní zpětná vazba. Postupně bude každý jedinec nesoucí geny pro daný znak s velkou pravděpodobností také nositelem genů pro odpovídající preferenci. Když si samice vybere samce, na kterého „letí“ i ostatní samice, budou mít pravděpodobně „sexy syny“, s nimiž budou mít ostatní samice zájem se pářit. Úspěšnost takové *strategie ovšem závisí na tom, jaká je její frekvence v populaci – čím bude její zastoupení proporcionálně vyšší, tím bude výhodnější se k ní přidat.$Samici proto musí zajímat, jaká je *estetická norma ostatních samic. Například žádná pávice si nedovolí této „mašinérii“ vzdorovat, protože by tak odsoudila všechny svoje syny k nucenému *celibátu. U řady živočichů skutečně napodobují někteří jedinci výběr partnera ostatních, jako když následují rozmarnou módu a nikoliv hodnověrné biologické indikátory. Čím větší zastoupení bude znaku i preference v populaci, tím rychleji bude proces probíhat, až nakonec budou všichni samci nositeli daného znaku a všechny samice nositelkami této preference. Poté se může preference z populace vytratit, samice už nemusí samce podle znaku rozlišovat, mají ho už totiž všichni samci. Zato samci si znak spíše uchovají, protože bude výhodný, dokud se v populaci najdou alespoň nějaké samice s příslušnou preferencí. U druhů, kde probíhá pohlavní výběr mechanismem soutěže samců a *samičí volby, lze u samců předpokládat hromadění a fixaci genů pro výrazné sexuálně dimorfní znaky, zatímco u samic se budou geny pro preference spíše periodicky střídat a v populaci se hromadit nanejvýš ve formě selekčně neutrálního *polymorfismu. Právě prostřednictvím autoelexe se mohou zafixovat v populaci sebeprezentační jevy, jakými jsou nejrůznější nápadné barvy, ornamenty a struktury. Je možné, že tyto struktury ve skutečnosti nijak nezvýhodňují svoje nositele, ale pouze geny, které je kódují, a geny, které příslušníkům opačného pohlaví dovolují tyto znaky rozpoznávat. (Miroslav Králík)