koevoluční výtah (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('koevoluce')">*koevoluce</span>), evolučně biologický proces v&nbsp;rámci <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('výběr, pohlavní')">*pohlavního výběru</span>. Jestliže se objeví nějaký nový znak samců a&nbsp;současně existuje u&nbsp;některých samiček preference pro tento znak (například díky <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('mutace')">*mutaci</span> v&nbsp;genu pro preferenci), tyto samičky upřednostní samce s&nbsp;daným znakem, a&nbsp;ve svých potomcích budou šířit současně otcovy geny pro daný znak i&nbsp;svoje geny pro jeho preferenci. Mezi preferencí samic a&nbsp;preferovaným znakem se uzavře pozitivní zpětná vazba. Postupně bude každý jedinec nesoucí geny pro daný znak s&nbsp;velkou pravděpodobností také nositelem genů pro odpovídající preferenci. Když si samice vybere samce, na kterého „letí“ i&nbsp;ostatní samice, budou mít pravděpodobně „sexy syny“, s&nbsp;nimiž budou mít ostatní samice zájem se pářit. Úspěšnost takové <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('strategie')">*strategie</span> ovšem závisí na tom, jaká je její frekvence v&nbsp;populaci – čím bude její zastoupení proporcionálně vyšší, tím bude výhodnější se k&nbsp;ní přidat.$Samici proto musí zajímat, jaká je <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('estetika')">*estetická</span> norma ostatních samic. Například žádná pávice si nedovolí této „mašinérii“ vzdorovat, protože by tak odsoudila všechny svoje syny k&nbsp;nucenému <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('celibát')">*celibátu</span>. U&nbsp;řady živočichů skutečně napodobují někteří jedinci výběr partnera ostatních, jako když následují rozmarnou módu a&nbsp;nikoliv hodnověrné biologické indikátory. Čím větší zastoupení bude znaku i&nbsp;preference v&nbsp;populaci, tím rychleji bude proces probíhat, až nakonec budou všichni samci nositeli daného znaku a&nbsp;všechny samice nositelkami této preference. Poté se může preference z&nbsp;populace vytratit, samice už nemusí samce podle znaku rozlišovat, mají ho už totiž všichni samci. Zato samci si znak spíše uchovají, protože bude výhodný, dokud se v&nbsp;populaci najdou alespoň nějaké samice s&nbsp;příslušnou preferencí. U&nbsp;druhů, kde probíhá pohlavní výběr mechanismem soutěže samců a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('volba, samičí')">*samičí volby</span>, lze u&nbsp;samců předpokládat hromadění a&nbsp;fixaci genů pro výrazné sexuálně dimorfní znaky, zatímco u&nbsp;samic se budou geny pro preference spíše periodicky střídat a&nbsp;v&nbsp;populaci se hromadit nanejvýš ve formě selekčně neutrálního <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('polymorfismus')">*polymorfismu</span>. Právě prostřednictvím autoelexe se mohou zafixovat v&nbsp;populaci sebeprezentační jevy, jakými jsou nejrůznější nápadné barvy, ornamenty a&nbsp;struktury. Je možné, že tyto struktury ve skutečnosti nijak nezvýhodňují svoje nositele, ale pouze geny, které je kódují, a&nbsp;geny, které příslušníkům opačného pohlaví dovolují tyto znaky rozpoznávat. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Králík, Miroslav')">Miroslav Králík</span>)