švýcarský právník, historik a religionista; zakladatel právní *komparatistiky, stoupenec *evolucionismu v *etnologii a *antropologii. V duchu evolucionismu, na základě *etnografických, *religionistických, archeologických, mytologických, historických, *ikonografických a jiných *pramenů, jejich kombinováním a spekulativním výkladem vytvořil ucelenou koncepci vývoje *rodiny a rodinného práva. Bachofenovy *teze představovaly svébytnou směs pozdního *romantismu a evolucionismu. Bachofen pocházel z *patricijské basilejské rodiny. Studoval právo na *univerzitách v Berlíně, Paříži a Cambridge a po návratu do Basileje působil několik let jako *soudce a přednášel na místní univerzitě římské právo. Od roku 1844 se jako soukromý učenec věnoval pouze bádání v oblasti dějin práva, archeologie a antické mytologie.$Ve svém hlavním díle //Das// //Mutterrecht// (Mateřské právo) z roku 1861 předložil pojetí *matriarchátu jako *univerzálního historického stadia a celistvé vize *světa, ideologického pojetí reality, které se projevovalo ve všech aspektech sociálního a kulturního života. O matriarchátu jako vládě žen se zmínil již Joseph-François *Lafitau ve spise //Mœurs des sauvages ameriquains comparées aux mœurs des premiers temps// (Mravy amerických divochů ve srovnání s mravy prehistorických dob, 1724) a *abbé Desfontaines v knize //Le nouveau Gulliver, ou voyage de Jean Gulliver, fils du capitaine Gulliver// (Nový Gulliver aneb cesty Jeana Gullivera, syna kapitána Gullivera, 1730). Lafitau srovnával tento systém se společenskou organizací Lýků, *Skythů a dalších starověkých národů, které znal z četby antických autorů, a dospěl k *názoru, že matriarchální zřízení //(*gynekokracie, gynécocratie)// bylo v minulosti rozšířeno i na *Předním východě a ve Středomoří. Představa matriarchátu, která těžila z *rituálů antiky //(Thesmoforia, Bona Dea)//, byla oživena v 18. století.$Podle Bachofena lidstvo prošlo třemi univerzálními historickými stadii, vyznačujícími se specifickou formou *příbuzenských vztahů, náboženské *imaginace a pojetí politické moci: //*heterismem//, matriarchátem a //*patriarchátem//. První údobí, //heterismus//, bylo dobou archaické *promiskuity, sexuální nevázanosti, bez pevných partnerských vztahů. Bachofen nazýval tento věk „telurickým“; jeho ústřední „Velkou bohyní“ byla obdoba řecké *Afrodíté nebo římské *Venuše, jejíž *kult měl sexuálně orgiastický ráz. //Matriarchát// se prosadil až po dlouhém přechodném období *konfliktů a anarchie. Vznikla rodina jako nástroj sociálního zabezpečení a ochrany žen. Hlavní *příčinou nástupu matriarchátu byla změna v subsistenci, protože ženy hrály klíčovou úlohu při zavádění *zemědělství. Matriarchální společnost byla rovnostářská a pacifistická; náboženská imaginace zdůrazňovala nokturní, lunární a chthonickou *symboliku. Hlavní bohyní matriarchátu byla archaická *analogie řecké *Démétér nebo římské Ceres. Mnohá témata *řecké mytologie svědčí o dramatičnosti přechodu od matriarchátu k //patriarchátu//, který se odlišoval důrazem na *hodnoty *individualismu, héroismu a *astrální a solární *symbolismus. *Bohem patriarchátu ve starém Řecku byl *Apollón, bůh slunečního kotouče, světla a krásného umění. Většina stoupenců teorie matriarchátu lokalizovala historický střet mezi matriarchátem a patriarchátem do druhého tisíciletí př. n. l., kdy achajské a dórské patriarchální pastevecké *kmeny rozvrátily v egejské oblasti *autochtonní matriarchální zemědělskou *civilizaci.$Bachofenova vize lidských dějin oslovila různorodé autory, kteří zahrnovali Michaila Alexandroviče Bakunina (1814–1876), Josepha Campbella (1904–1987), Friedricha *Engelse (1820–1895), Julia Evolu (1898–1974), Ericha Fromma (1900–1980), Roberta Gravese (1895–1985), Otto Grosse (1877–1920), Jane Ellen Harrisonovou (1850–1928), Thomase *Manna (1875–1955), Friedricha *Nietzscheho (1844–1900), Elisu Reclusovou (1830–1905), Rainera Maria *Rilkeho (1875–1926) a novoromantické mnichovské intelektuály sdružené na začátku 19. století ve skupině //Kosmiker//. Adrien Turel (1890–1957) srovnal mechanismus potlačení vzpomínek na matriarchát v rámci patriarchální *kultury s obdobným procesem v lidské psychice, který studoval Sigmund *Freud (1856–1939). Představitelé anglosaské antropologie Johanna Jacoba Bachofena vesměs ignorovali. John Ferguson *McLennan označil v pojednání //Studies in Ancient History// (Studie rané historie, 1876) Bachofenovu knihu za „mystickou“ a doporučil místo ní studii //La mère chez certains peuples de l’antiquité// (Matka u určitých starověkých národů, stálá hodnota lidí starých dob) z roku 1867 od Francouze Girarda-Teulona. Lewis Henry *Morgan se o Bachofenově díle dozvěděl až po publikování svých vlastních prací o *matrilineárním systému u *indiánských kmenů. Bachofenovým dílem byli ovlivněni němečtí etnologové, kteří se hlásili k *difuzionismu, například Fritz *Graebner nebo Wilhelm *Schmidt. Ve druhé polovině 20. století použila teorii matriarchátu v bachofenovském duchu autorka koncepce //Staré Evropy (Old Europe)// americká archeoložka litevského původu Marija Gimbutasová (1921–1994), která předložila na základě svébytného výkladu *neolitu a *chalkolitu (*eneolitu) jihovýchodní Evropy a východního Středomoří mytopoetickou vizi evropské *prehistorie, v níž se mísí myšlenky pozdního romantismu a difuzionismu se současným *feminismem a *postprocesuální archeologií. (Ivo T. Budil, Jaroslav Malina)