anglický ilustrátor a&nbsp;spisovatel. Beardsley rozvíjel svůj výtvarný talent již na internátní škole kresbou karikatur svých učitelů. Jedním z&nbsp;prvních dokladů Beardsleyho <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('tvořivost')">*kreativity</span> byla báseň //The Variant// (1895, in: //Past and Present//). Po přestěhování do Londýna v&nbsp;roce 1888 působil jako úředník. K&nbsp;přehodnocení dosavadní profese jej v&nbsp;roce 1891 dovedl anglický malíř Edward Coley <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Burne-Jones, sir Edward Coley')">*Burne-Jones</span> (1833–1898). Na jeho doporučení začal navštěvovat večerní školu kreslení na Westminster School of Art v&nbsp;roce 1892.$Beardsleyho první významnou zakázku představoval ilustrační doprovod k&nbsp;románu //Le Morte d’Arthur// (1485, česky: //Artušova smrt//, I., II. 1997, III. 1998) anglického spisovatele Thomase Maloryho (kolem 1405–1471), který vycházel v&nbsp;letech 1893–1894 (celkem 20 svazků). V&nbsp;roce 1893 se Beardsley seznámil s&nbsp;anglickým prozaikem a&nbsp;dramatikem Oscarem Wildem (1854–1900), s&nbsp;nímž jej spojoval profesní a&nbsp;intimní vztah. Původní francouzské vydání skandální Wildeovy hry //Salomé// (Salome) bylo publikováno v&nbsp;roce 1893 a&nbsp;v&nbsp;následujícím roce byla vydána i&nbsp;jeho anglická verze //Salome //(Salome). Beardsley vyzdobil tyto knihy ilustracemi rafinovaného erotického ztvárnění – například //Příchod Herodiady//, //Břišní tanec//. V&nbsp;tomto období jej ovlivnil zejména anglický malíř Edward Coley Burne-Jones, anglický architekt a&nbsp;textilní designér William Morris (1834–1896), francouzský malíř Pierre Cécile Puvis de Chavannes (1824–1898) a&nbsp;anglický malíř a&nbsp;grafik James Abbott McNeill Whistler (1834–1903). Ve vrcholném období své tvorby publikoval od roku 1894 ve čtvrtletníku //The Yellow Book// (Žlutá kniha), zaměřeném na problematiku umění a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('literatura')">*literatury</span>. Ve čtvrtletníku působil jako výtvarný editor, který doprovázel literární články anglických dekadentů charakteristickými černobílými kresbami. Na základě zatčení Oscara Wilda v&nbsp;roce 1895 byl Beardsley z&nbsp;redakce čtvrtletníku propuštěn. Krátce poté však navázal spolupráci s&nbsp;anglickým vydavatelem Leonardem Smithersem (1861–1909) na časopise //The Savoy//, do něhož přispíval výtvarným doprovodem i&nbsp;literárními články do roku 1896. V&nbsp;témže roce provedl ilustrace k&nbsp;dílům //Lysistrata// (411 př. n. l.) řeckého dramatika <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Aristofanés')">*Aristofana</span> (asi 446–386 př. n. l.) a&nbsp;//The Rape of the Lock// (1712, česky: //Uloupená kadeř//, 1998) anglického básníka Alexandra Popea (1688–1744). V&nbsp;díle //Lysistrata// se Beardsley inspiroval rozkoší, potěšením a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('erotismus')">*erotismem</span> francouzského <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('rokoko')">*rokoka</span>, které převedl do satirického a&nbsp;pornografického ztvárnění. Báseň //The Rape of the Lock// doprovází vyobrazení vějířů, pudrů, dámských toalet a&nbsp;bibelotů. Jeho autorská novela //Under the Hill //(Pod pahorkem 1896, in: //The Savoy//) byla kompletně publikována až posmrtně pod názvem //The Story of Venus and Tannhäuser// (1907, česky: //Příběh Venuše a&nbsp;Tannhäusera//, 2007). Autorská kniha //A&nbsp;Book of Fifty Drawings //(Kniha padesáti kreseb, 1897) představuje první dokumentující soubor jeho kresebného díla. V&nbsp;roce 1897 odcestoval kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu do Francie. Jedny z&nbsp;posledních ilustrací vznikly pro publikace //Volpone//, //or the Vox// (Volpone aneb Lišák, 1607) anglického dramatika Ben(jamina) Jonsona (kolem 1572–1637) a&nbsp;//Mademoiselle de Maupin// (Slečna de Mauphin, 1836) francouzského spisovatele, básníka a&nbsp;dramatika Théophila Gautiera (1811–1872), vydané v&nbsp;roce 1898.$Beardsleyho umělecká tvorba vycházela z&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('estetika')">*estetiky</span> <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('preraffaelismus')">*preraffaelismu</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('secese')">*secese</span>, japonských <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('dřevořez')">*dřevořezů</span> (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('ukijoe')">*ukijoe</span>) a&nbsp;antického vázového <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('malířství')">*malířství</span>. Obrazové plošnosti, působivosti kontur a&nbsp;precizní křivky dosáhl kontrastem černé a&nbsp;bílé, jež dokázala vyjádřit symbolicko-dekadentní atmosféru. Jeho ilustrace, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('iniciála')">*iniciály</span>, viněty a&nbsp;rámování stránek doprovázejí stylizované motivy rostlinné, animální a&nbsp;ornamentální. Beardsleyho ilustrační tvorba je prostoupena duchem erotiky, prostopášnosti, frivolnosti rokokové <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('morálka')">*morálky</span> a&nbsp;persifláží viktoriánských hodnot a&nbsp;norem. Z&nbsp;antropologického hlediska lze na jeho dílo pohlížet jako na nonkonformní doklad symbolické a&nbsp;dekadentní revolty s&nbsp;dobovými měšťáckými <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('mravy')">*mravy</span> a&nbsp;morálkou. Z&nbsp;tohoto hlediska je jeho výtvarný a&nbsp;lidský postoj srovnatelný s&nbsp;díly belgického grafika a&nbsp;ilustrátora Féliciena <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Rops, Félicien-Joseph-Victor')">*Ropse</span> (1833–1898) a&nbsp;rakouského malíře Egona <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Schiele, Egon Leo Adolf')">*Schieleho</span> (1890–1918). (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Půtová, Barbora')">Barbora Půtová</span>)