(z americké angličtiny: //behavior//, „chování“):$1. směr psychologie vzniklý ve Spojených státech amerických počátkem 20. století (zakladatelskou osobností je John Broadus Watson, 1878–1958), považující za základ výzkumu *psychických procesů chování a zaměřující se na objektivní záznam závislostí mezi podněty a reakcemi; myšlenkovou činnost se snaží vysvětlit z jednoduchých principů podnětu a reakce, asociace a učení, tj. posilování či upevňování podmíněných reakcí na základě úspěšných pokusů;$2. původně výzkumný směr v rámci *politologie, jehož zastánci prosazovali program objektivního a kvantifikovatelného studia politických *fenoménů – neboli usilovali o pozitivizaci politické vědy (*pozitivismus, *neopozitivismus) po vzoru věd přírodních (*exaktních), přičemž tento program se rozšířil i do ostatních oblastí společenských věd. Podstatou behavioralismu je tedy (a) aplikace metod přírodních věd a (b) přesvědčení, že předmětem výzkumu mohou být pouze měřitelné položky. Behavioralistický a obecněji pozitivistický směr bádání ve společenských vědách byl podroben ostré kritice ze strany *pragmatismu, *konstruktivismu a *postmodernismu. (Pavel Dufek, Jaroslav Malina)