francouzský lékař, filozof a cestovatel; autor první známé *klasifikace lidských *ras založené na biologické odlišnosti. Vystudoval Collège de Clermont, kde se setkal se Cyranem de Bergerac, *Molièrem a Pierrem Gassendim (1592–1655), v jehož službách působil jako sekretář. V roce 1647 navštívil jako doprovod vyslance d’Arpajona Polsko a Německo. Roku 1652 dokončil studia medicíny v Montpellier. V roce 1654 odjel do *Sýrie, navštívil Egypt a ve stopách Pierra Malherba (který se vrátil z Indie v roce 1609) a Jeana Baptisty Taverniera dorazil do Indie, na dvůr Velkých *Mughalů, kde žil až do roku 1671. Bernier působil osm let jako Aurangzébův osobní lékař. Dopisy, které Bernier zasílal z Indie, veřejně předčítal Jean Chapelaine v domě *kancléře Pierra Séguiera (1588–1672), kde Akademie věd pořádala učená shromáždění. Z Bernierovy korespondence čerpali později Charles Augustin Sainte-Beuve (1804–1869) a Victor Pavie (1808–1886).$Pravděpodobně nejvýznamnějším Bernierovým činem bylo získání sbírky //*upanišad//, které nechal přeložit ze sanskrtského originálu do *perštiny Dar Šikoh, syn šáha Džahána, Aurangzébův bratr a pozdější *oběť jeho *represí. Vizionář Dar Šikoh byl fascinován srovnáváním světových náboženství. Převedení upanišad do perštiny bylo dílem pandítů, které Dar Šikoh svolal v roce 1656 do Dillí. François Bernier, jenž znal překladatele osobně, získal jednu kopii. Později byla uložena v Paříži v Bibliotheque du Roi, kde ji ve druhé polovině 18. století přeložil do *francouzštiny a latiny Abraham Hyacinth *Anquetil-Duperron. Bernierovy spisy těžící z indického pobytu zahrnují //Voyage dans les États du Grand Mogol// (Cesta do Států Velkého Mogula, 1668), //Histoire de la derniere révolution des Etats du Grand Mogol// (Historie poslední revoluce v říši Velkého Mogula, 4 svazky, 1670–1671), //Mémoire sur le quiétisme des Indes// (Pojednání o kvietismu Indů, 1688) a studie //Introduction a la lecture de Confucius// (Úvod do četby Konfucia, 1688). Kompletní vydání Bernierových //Voyages// včetně dvou nejvýznamnějších filozofických dopisů o Indii (Chardinovi z roku 1661 a Chapelainovi z roku 1668) pochází z roku 1699. V dubnu 1684 vydal Bernier anonymně pod názvem //Nouvelle division de la Terre, par les différentes espèces ou races d’hommes qui ľhabitent// (Nové rozdělení Země podle druhů neboli ras lidí, které ji obývají) v //Journal des savants// klasifikaci lidstva do čtyř ras, z nichž první obývá Evropu (bez Laponska), západní Asii včetně Indie, severní Afriku a Ameriku (v tomto případě měl určité pochybnosti), druhá subsaharskou Afriku, třetí východní Asii a čtvrtá rasa Laponsko. (Ivo T. Budil, Jaroslav Malina)