nizozemský malíř, tvořící v&nbsp;období rané <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kultura, renesanční')">*renesance</span>. Bosch proslul hloubkou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('imaginace')">*imaginace</span> a&nbsp;bezbřehou, téměř surrealistickou, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('fantazie')">*fantazií</span> svých děl. $Za nejpozoruhodnější dílo Hieronyma Bosche a&nbsp;nejdokonalejší ilustraci hříšných sklonů, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('ďábel')">*ďábelských</span> svodů a&nbsp;pekelných trestů je považován triptych //Zahrada pozemských rozkoší// (//Tisíciletá říše//, 1503–1504), který se nachází v&nbsp;Museo Nacional del Prado v&nbsp;Madridu. Na jeho levém vnitřním bočním křídle //Pozemský ráj// je zobrazeno Stvoření <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Eva')">*Evy</span> a&nbsp;na pravém vnitřním bočním křídle //<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('peklo')">*Peklo</span>//, krutě trestající smyslové rozkoše. Noční krajině vévodí stromové monstrum, jehož kmeny plují na loďkách po inkoustové hladině. Jeho tělo tvoří rozpuklá vejcovitá skořápka, jež slouží jako přístřeší krčmy, do níž návštěvníci stoupají po žebříku vztyčeném z&nbsp;vody. Střední část triptychu zobrazuje líbeznou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zahrada')">*zahradu</span> jako nekontrolovatelnou touhu kardinálního <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('hřích')">*hříchu</span> chlípnosti, zaplněnou květinami, zvířaty a&nbsp;nahými ženami a&nbsp;muži. Ti se projíždějí a&nbsp;vznášejí k&nbsp;nebi na zvířatech, ochutnávají vábné plody, dovádějí ve vodním prameni a&nbsp;oddávají se erotickým a&nbsp;prostopášným radovánkám. Někteří z&nbsp;milenců jsou zobrazeni ve škebli (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('cizoložství')">*cizoložství</span> a&nbsp;bezvěrectví) a&nbsp;imaginární, skleněné a&nbsp;průhledné bublině. Zobrazené ovoce, jako jahody, třešně, trsy hroznů, červené a&nbsp;černé maliny (ostružiny), vyjadřuje tělesný chtíč a&nbsp;požitek. <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Španělé')">*Španělé</span> nazvali Boschův obraz //Zahradou s&nbsp;jahodami//, neboť jahody představují <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('afrodiziakum')">*afrodiziakum</span> a&nbsp;symbolizují prchavost smyslové rozkoše a&nbsp;citového vzplanutí. Nizozemský kunsthistorik Dirk Bax v&nbsp;díle //Beschrijving en poging tot verklaring van het tuin der onkuisheiddrieluik van Jeroen Bosch: gevolgd door kritiek op Fraenger //(1956) jednotlivé <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('ikonografie')">*ikonografické motivy</span> <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('interpretace')">*interpretuje</span> jako <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('metafora')">*metafory</span> pohlavních údů (ovocné plody, ryba) a&nbsp;pohlavního aktu (trhání ovoce nebo květin, jízda na zvířatech). Podle Baxe lze v&nbsp;těchto motivech nalézt souvislosti s&nbsp;příslovími a&nbsp;slovními hříčkami ve staré holandštině. Difuzi <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('prvek, kulturní')">*kulturních prvků</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('komplex, kulturní')">*komplexů</span> dokládá na obraze zobrazený loštický pohár české <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('provenience')">*provenience</span>, jenž představuje významný středoevropský obchodní artikl v&nbsp;období 15. století. Zahrada byla vždy považována za symbol svobody a&nbsp;vytvářela tak prostředí vhodné pro milování. Vysvobozující se <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('duše')">*duši</span> z&nbsp;těla dosvědčuje zobrazený stehlík. Naopak sova zasazená v&nbsp;obraze může vypovídat o&nbsp;postupně se prohlubujícím propadnutí temnotě, předzvěsti pekla a&nbsp;šílenství, odehrávajícího se počínání aktérů střední části triptychu. $Na shodné obrazové koncepci vnitřních bočních křídel se zakládá triptych //Vůz sena// (//Haywainský triptych//, 1485–1490 nebo 1500–1502). Na jeho střední části je vyobrazen vůz se senem jako svět pozemských statků, z&nbsp;nichž si každý bere podle možnosti a&nbsp;libosti. Zavřený triptych zdobí //Kulhavý poutník (Tulák)//, který kráčí po cestě lemované šibeničním vrchem a&nbsp;lidskými kostmi. $V dalším triptychu //Poslední// //soud// (1504–1508), který je možné zhlédnout v&nbsp;Die Gemäldegalerie der Akademie der bildenden Künste ve Vídni, Bosch zachytil na vnitřní straně levého křídla téma //Prvotního hříchu//. Střední deska //Poslední soud// znázorňuje kaleidoskop mučení, umocněný množstvím nástrojů a&nbsp;přístrojů, které obsluhují ďáblové v&nbsp;pekelném údolí. Jedná se o&nbsp;zobrazení <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('země (Země)')">*Země</span> v&nbsp;posledních křečích, zanikající pod destruktivní a&nbsp;sžírající silou ohně. Triptych uzavírá pravé vnitřní křídlo námětem //Pekla//, jemuž kraluje <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Satan')">*Satan</span>, spočívající na <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('trůn')">*trůnu</span>. $Zvláštní místo v&nbsp;Boschově díle zaujímají obrazy věnované <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('dichotomie')">*dichotomiím</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kontrasty, binární')">*binárním kontrastům</span>, provázejícím lidský život. Například obraz //Kejklíř// (1475–1480) sestává ze dvou rovin, které tvoří kejklíř a&nbsp;diváci. Kejklíř nechává diváka plivat žáby, zatímco jeho druh jej připravuje o&nbsp;měšec. Obraz vyjadřuje lidskou pošetilost a&nbsp;potvrzuje rčení: „Kdo dá na kejklíře, přijde o&nbsp;peníze a&nbsp;budou se mu smát i&nbsp;děti.“ Na obraze //Lakomcova smrt// (1490–1500) se odehrává niterný zápas mezi dobrem a&nbsp;zlem – plným měšcem a&nbsp;křížem, jímž lakomec prochází na smrtelném loži. Jeho nerozhodnost je personifikována dalším vyobrazením lakomce před lůžkem, který přebírá <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('mince')">*mince</span> v&nbsp;truhlici růžencových zrnek a&nbsp;vhazuje je do pytle nastaveného ďáblem. Na obraze //Sedm smrtelných hříchů //(1480–1485) jsou lidské slabosti soustředěny do kruhové kompozice na znamení schopnosti hříchu obepínat celý svět. Samotnému středu dominuje boží oko jako zrcadlo, jež pozorovatele upozorňuje na jeho vlastní, hříchy a&nbsp;nepravostmi, zanesenou duši. Dichotomii rozumu a&nbsp;bláznovství Bosch zpracoval na plátně //Loď bláznů// (1490–1500 nebo 1510–1516), jehož lehkovážná posádka, jež řídí loď pouze velkou vařechou, pluje na vodě <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('nevědomí, kolektivní')">*kolektivního nevědomí</span> svého počínání. Okázalá hostina, jíž symbolizují pouze třešně na tácku a&nbsp;pečené kuře, uvázané na stožáru, existuje spíše v&nbsp;představách bláznivých stolovníků. Bosch se inspiroval loděmi bláznů, které tvořily reálný historický <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('fenomén')">*fenomén</span>, sloužící k&nbsp;exkomunikaci bláznů a&nbsp;šílenců. Blázni tak odplouvali do cizího a&nbsp;neznámého světa na nejotevřenější ze všech cest. Satirickou básnickou skladbu //Das Narren Schyff// (1494, česky: //Loď bláznů//. Praha: Československý spisovatel, 1972), v&nbsp;níž je svět pojednán jako jeviště bláznovství, vytvořil německý spisovatel Sebastian <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Brant, Sebastian')">*Brant</span> (1457/1458–1521). Idea bláznivosti komplementárně vystupuje v&nbsp;satiře //Encomium moriae// (1509 [nebo 1510], česky: //Chvála bláznivosti//. Praha: Odeon, 1966) nizozemského humanisty <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Erasmus Rotterdamský')">*Erasma Rotterdamského</span> (1467–1536). Analýzu tohoto fenoménu uskutečnil francouzský filozof Michel <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Foucault, Michel')">*Foucault</span> (1926–1984) v&nbsp;publikaci //Folie et déraison: Histoire de la folie à ľâge classique// (1961, česky: //Dějiny šílenství v&nbsp;době osvícenství: Hledání historických kořenů pojmu duševní choroby//. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1994). Další podobu bláznovství Bosch rozvedl na obraze //Léčba bláznovství// (//Vyjmutí kamene šílenství//, 1475–1480), kde vyjímání kamene představuje šarlatánské <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('řemeslo')">*řemeslo</span>. Vyjímaný kámen je v&nbsp;obraze zaměněn za květinu (bahenní tulipán), která odkazuje na peníze a&nbsp;bláznův měšec probodnutý dýkou na skutečný význam chirurgova počínání – vymámení peněz z&nbsp;hlupáka. $Boschova tvorba zahrnuje bohatou kolekci obrazů s&nbsp;náměty světců. //Oltářní obraz s&nbsp;poustevníky //(1505) představuje triptych se svatým Antonínem, Jeronýmem a&nbsp;Jiljím, kteří ztělesňují tři stupně mystického povznesení duše. Triptych //Pokušení svatého Antonína// (kolem 1505), který se nachází v&nbsp;Museu Nacional de Arte Antiga v&nbsp;Lisabonu, je vyzdoben bestiálním repertoárem lvů, draků, vlků, medvědů a&nbsp;ďáblů. Na levém vnitřním křídle je v&nbsp;souladu se zněním biografie //Vita Antonii// (356) svatého Atanáše (Athanasiuse) Alexandrijského (kolem 295–373) v&nbsp;dolní linii obrazu zachycen Antonín, který je podepírán a&nbsp;odváděn mnichy poté, co jej ďábel a&nbsp;zlí <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('démon')">*démoni</span> zbili. V&nbsp;horní linii obrazu Antonína odnáší vzduchem bytosti s&nbsp;netopýřími křídly. Na střední části triptychu //Pokušení// //svatého// //Antonína// se světec nachází na místě čarodějnického sabatu, kde kněžky nabízejí dračí jed namísto vína (Deuteronomium 32, 32–33). Pravé vnitřní křídlo //Kontemplace// //svatého// //Antonína// zobrazuje Antonína, který hledí odvrácen od ďáblova pokušení v&nbsp;podobě ženy, která vyhlíží z&nbsp;dutiny stromu. V&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('opozice')">*opozici</span> ďábelským elementům, znázorněným v&nbsp;triptychu, je obraz stejného tématu a&nbsp;označení //Pokušení svatého Antonína //(1510) zredukován na samotnou podstatu <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kontemplace')">*kontemplace</span> a&nbsp;světcova ztišení. Na obraze //Svatý Jeroným na modlitbách //(kolem 1505) Bosch zpodobnil asketického mnicha se sepjatýma rukama, na něhož doléhají smyslná pokušení v&nbsp;podobě tlejících plodů, hemžení kreatur a&nbsp;potvor v&nbsp;blízkosti světcovi <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('jeskyně')">*jeskyně</span>. //Svatý Jan Křtitel na poušti// (1504–1505) sedí v&nbsp;krajině a&nbsp;prstem ruky ukazuje na Božího Beránka jako Kristova předchůdce //(precursor Christi)//. Puklé plody, z&nbsp;nichž ptáci zobají <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('semeno')">*semena</span>, vyjadřují pokušení smyslů. Ty <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Jan Křtitel')">*Jana Křtitele</span> ruší v&nbsp;rozjímání od christologického symbolu Beránka. //Svatý Jan Evangelista// (1504–1505) upíná svůj pohled k&nbsp;Panně Marii v&nbsp;slunci oděné. Na její přítomnost upozorňuje anděl v&nbsp;oblaku jako prostředník mezi nebem a&nbsp;zemí. Na obraze //Svatý Kryštof// (1480–1490) světec odchází ze služeb ďábla a&nbsp;vstupuje do služeb pocestného – malého <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Ježíš Kristus')">*Krista</span>, jehož přenáší na zádech přes řeku. $Bosch zpracoval mnohé variace některých motivů, jako například //Nesení kříže// (kolem 1480) a&nbsp;//Nesení kříže// (1515–1516). V&nbsp;těchto obrazech zobrazil Krista obklopeného luzou, jejíž tváře vyjadřují zlo, nízkost a&nbsp;psychopatické rysy. Stejně ztvárnil obraz //Klanění tří králů //(1480–1485) a&nbsp;triptych //Klanění tří králů// (kolem 1510). Obraz //Klanění tří králů //Bosch pojednal v&nbsp;intencích náboženského obřadu, v&nbsp;jehož průběhu králové předávají narozenému Kristu liturgické předměty. Boschovi je připisováno přibližně 40 obrazů, z&nbsp;nichž je signováno pouhých sedm. K&nbsp;obdivovatelům a&nbsp;sběratelům jeho obrazů patřili španělští králové Filip I. Sličný (1478–1506) nebo Filip II. (1527–1598). $Bosch svými obrazy nastavil středověké společnosti alegorické zrcadlo, v&nbsp;němž se odráží <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('alchymie')">*alchymie</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kouzelník')">*čarodějnictví</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kacířství')">*kacířství</span>, agónie hříšnosti, mystická <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('symbolika')">*symbolika</span>, alegorie lidského bláznovství, soudobý <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('folklor')">*folklor</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('tradice')">*tradice</span>. Výrazný znak jeho tvorby tvoří unikátní kvalita malby, obrazotvornost a&nbsp;užití aglutinace – analytické rozdělování již existujících reálných objektů a&nbsp;jejich syntetické spojování v&nbsp;nových tvarech, která ve výsledku zahrnovala nejrůznější kobolty (skřety), pakobolty (patvory, paznehty a&nbsp;potvory z&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('podsvětí')">*podsvětí</span>) a&nbsp;hybridní tvory (štíři s&nbsp;lidskými hýžděmi, netopýři s&nbsp;lidskou hlavou aj.). Bosch vytvořil tvory a&nbsp;prostředí s&nbsp;tak vysokou mírou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('naturalismus')">*naturalismu</span> a&nbsp;sugestivity, že jeho obrazy působily jako neskrývané vzývání ďábla. Boschovy obrazy mohou obsahovat také složitý systém znaků (komplexní symbolický systém), který by odkazoval na symbolický jazyk duchovní sekty adamitů. Její členové odmítali <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('manželství')">*manželství</span>, oddávali se <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('promiskuita')">*promiskuitě</span> a&nbsp;praktikovali náboženský nudismus (kultovní nahota) v&nbsp;návaznosti na nevinnost Adama a&nbsp;Evy v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('ráj (zahrada Boží)')">*ráji</span>. Německý kunsthistorik Wilhelm Fraenger (1890–1964) předložil v&nbsp;díle //Hieronymus Bosch: Das tausendjährige Reich. Grundzüge einer Auslegung// (Hieronymus Bosch: Tisíciletá říše. Základy interpretace, 1947) hypotézu o&nbsp;Boschově působení jako média a&nbsp;geniálního vizionáře, který zaznamenával <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('idea')">*ideje</span>, kódy a&nbsp;dokonce barevnou i&nbsp;formální kompozici na základě instrukcí patrně velmistra této sekty. Poselství adamitů je podle Fraengera obsaženo <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('primární')">*primárně</span> v&nbsp;triptyších //Zahrada pozemských rozkoší, Pokušení svatého Antonína// a&nbsp;//Vůz sena//. Jiná interpretace Boschovy tvorby akceptuje pohled hlubinné psychologie švýcarského psychologa Carla Gustava <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Jung, Carl Gustav')">*Junga</span> (1875–1961), kladoucí důraz na <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('nevědomí')">*nevědomí</span>, snovou imaginaci a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('archetyp')">*archetypy</span>. Boschovu tvorbu lze nahlížet také z&nbsp;pohledu pozdního středověku, jehož mozaikovitou tvářnost předložil nizozemský kulturní historik Johan Huizinga (1872–1945) v&nbsp;díle //Homo ludens, proeve eener bepaling van het spel-element der cultuur// (1938, česky: //Homo ludens: O&nbsp;původu kultury ve hře//. Praha: Mladá fronta, 1971). Podle Huizingy přítomné kontrasty a&nbsp;pestrost vtíravých forem pozdního středověku dodávaly každodennímu životu půvab a&nbsp;sugestivní sílu. Ta se projevuje v&nbsp;kolísající náladě a&nbsp;hrubě rozpustilé, drsně kruté a&nbsp;niterně dojímající atmosféře, která prostupuje a&nbsp;naplňuje také Boschovy obrazy. $Svébytný pokus o&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('rekonstrukce')">*rekonstrukci</span> Boschova života, zahaleného nejasnostmi a&nbsp;tajemstvím, uskutečnili mnozí romanopisci, jako například nizozemský spisovatel Theun de Vries (vlastním jménem Theunis Uilke, 1907–2005) v&nbsp;knize //Moergrobben: Een drieluik //(1964, česky: //Skřeti z&nbsp;podsvětí//. Praha: Odeon, 1984) nebo německý spisovatel Peter Dempf (narozen 1959) v&nbsp;díle //Das Geheimnis des Hieronymus Bosch// (1999, //Tajemství Hieronyma Bosche//. Brno: MOBA, 2002). $Bosch inspiroval výtvarné umělce, jimiž byli například nizozemský malíř Pieter <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Brueghel starší, Pieter')">*Brueghel starší</span> (kolem 1525–1569), španělský malíř a&nbsp;grafik Francisco de <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Goya y Lucientes, Francisco de')">*Goya y Lucientes</span> (1746–1828) nebo belgický grafik a&nbsp;ilustrátor Félicien <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Rops, Félicien-Joseph-Victor')">*Rops</span> (1833–1898). Bosch je označován za předchůdce <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('surrealismus')">*surrealismu</span>, který ovlivnil zejména španělského malíře a&nbsp;představitele surrealismu Salvadora <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Dalí i&nbsp;Domènech, Salvador Felipe Jacinto')">*Dalího</span> (1904–1989). Až do současnosti jeho tvorba vybízí k&nbsp;tvůrčímu navázání a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('inspirace')">*inspiraci</span> v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kontext')">*kontextu</span> postmoderní situace a&nbsp;absurdity dnešního světa. Z&nbsp;antropologického hlediska lze tvorbu Hieronyma Bosche interpretovat jako unikátní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('konstrukt kultury')">*kulturní konstrukci</span>, která symbolicky zobrazuje střet hodnot, norem a&nbsp;idejí doznívající středověké kultury. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Půtová, Barbora')">Barbora Půtová</span>)