forma *skarifikace, při které jsou jizvy vytvářeny pomocí extrémně vysokých nebo (velmi zřídka) nízkých teplot. Dochází k popálení *kůže, jejímu poškození a vzniku jizev. Vypalování značek bylo rozšířeno již ve starověkém *Egyptě a Řecku. Sloužilo k označování *otroků a indikovalo jejich příslušnost k majitelům. Otroci byli označováni stejnými značkami jako dobytek. U některých etnik v Africe a původních obyvatel Ameriky bylo vypalování různých vzorů a značek často součástí *přechodových rituálů, při nichž byli mladí muži přijímáni mezi válečníky či stařešiny.$V západní *civilizaci sahá *tradice vypalování do starověkého Řecka a *Říma. *Řekové vypalovali otrokům písmeno delta (//doulos//, „otrok“). Uprchlí otroci byli *Římany označováni písmenem F (//fugitivus//, „uprchlík“), které jim bylo vypalováno na čelo. Také zloději a trestanci určení pro práci v dolech či zápasy v *arénách byli označováni vypálenými značkami nebo *tetováním. Za *vlády *Konstantina Velikého bylo zakázáno provádět vypalování na tvář, a tak byly značky vypalovány na paže nebo lýtka. Později byly používány po celé Evropě k označování zločinců. V rámci trestu podstoupil provinilec nejprve fyzický trest (vypalování značek bylo velmi bolestivé), zároveň byl veřejně ponížen a jeho kriminální *status byl trvale patrný. V Anglii byli *cikáni, tuláci a rváči označováni vypálením značky V //(vagabond)//. V Kanadě byla vypalována značka BC //(bad character)//. Také v Indii bylo běžné označování zločinců vypálením značky. V Evropě a později v nových *koloniích v Americe a karibské oblasti bylo do 19. století běžné vypalování značek otrokům. V současnosti je branding používán při *iniciačních obřadech různých zločineckých skupin, bratrstev, pouličních gangů a uzavřených společností. Tyto praktiky jsou rozšířeny také mezi *BDSM *komunitami či příznivci moderního primitivismu. (Tomáš Mořkovský)