německý spisovatel; racionalista, moralista, katolík, právník přednášející na *univerzitě v Basileji, poradce a štrasburský syndik, písař a zástupce *města. Je autorem didaktických, moralistních, náboženských a právnických spisů, z nichž proslula zejména dobová satira //Das Narren Schyff// (1494, česky: //Loď bláznů//. Praha: Československý spisovatel, 1972). Vyrůstala ze středověké hrůzy z *Posledního soudu, který nemine lidstvo zkažené *Prvotním hříchem *Adama a Evy. Brant stíhá posměchem hříšníky a roztodivné blázny všeho druhu, které umístil na loď plavící se do Narragonie (Země bláznů); kritikou stíhá také sexuální a erotické chování, kterou byl v evropské literatuře zahájen žánr takzvané bláznovské literatury 16. a 17. století. Například o záletnictví Brant soudí: „Je ještě ostudnější, když se mu oddává žena či muž pokročilého věku.“ Dílo reflektuje moudrost na pozadí bláznovství a poučení tváří v tvář nepostižitelnosti *světa, paradoxnost a absurditu bytí v souborech příslovečných didaktických básní satirického a často i *ironického rázu.$Brantovou //Lodí bláznů// jako by končil *středověk a v podivuhodném propletení se tu snoubí *renesanční plnost s předzvěstí mnohem pozdější *barokní *melancholie a skepse. (Jaroslav Malina)