italský malíř; významný představitel florentského *manýrismu. Jako příklad zralé manýristické obrazové kompozice může sloužit Bronzinova //Alegorie Lásky (Venuše, Amor, čas a šílenost)// (1540–1545). Vztah k *Michelangelovu, respektive v jeho okruhu vzniklému dílu// Venuše a Amor// je zřejmý, existují však také signifikantní rozdíly. Bronzinův Amor už není znázorněn jako dítě, nýbrž jako mladík; a polibek, který tiskne Venuši na rty, je zjevně lascivní. Těla incestních milenců jsou naaranžována tak, aby vyniklo jejich erotické založení: Amor, poněkud stísněný, klečí tak, že má provokativně vystrčený zadeček; pravou rukou „rámuje“ jeden Venušin prs, aby mezi ukazováček a prostředníček zároveň uchopil bradavku druhého. (Jaroslav Malina)