ruský prozaik a dramatik. Jeho otec byl profesorem teologie v Kyjevě, sám Bulgakov byl původním povoláním lékař. Muž tragického osudu, za Stalinovy *diktatury takřka a ke konci života zcela vyobcovaný z ruské *kultury.$Bulgakovova próza jde ve stopách tradičního ruského *psychologismu, ale noří se často hlouběji do jemných, niterných motivací. Takto je koncipován román //Belaja gvardija// (Bílá garda, 1925), podle něhož Bulgakov vytvořil drama //Dni Turbinych// (Dni Turbinových, 1926) a biografický román //Žizn’ gospodina de Moljera// (Život pana de Molièra, 1936), jeho dramatizace //Molière// (1936) a drama //Poslednije dni// (Poslední dny, 1940), v němž se zabývá okolnostmi tragické smrti Alexandra Sergejeviče *Puškina. Všechna díla se tak či onak točí kolem problému moci a morálky. Takto je pojato i jeho drama o *emigraci //Beg// (Útěk, 1928), stejně jako sarkastické satirické *komedie //Zojkina kvartira// (Zojčin byt, 1926) a //Bagrovyj ostrov// (Purpurový ostrov, 1928), tragicko-satirické prozaické grotesky //Rokovyje jajca// (Osudná vejce, 1925) a //Ďjavoliada// (Ďábeliáda, 1925).$Klíčovým dílem je posmrtně vydaný román //Master i Margarita// (Mistr a Markétka, psáno 1928–1940, vydáno časopisecky 1966–1967), líčící osud umělce a tvůrčí svobody, kterou nachází až v jiném světě, artefakt, který pod maskou satirického románu představuje hlubinná slovesná struktura, jejíž kořeny sahají až k starověké gnózi. Láska je pro Bulgakova především souznění duší a životní oběť. (Ivo Pospíšil)