ruský básník a&nbsp;prozaik; roku 1920 emigroval do Francie, kde také zemřel. Od počátku ve svém díle spojoval tradiční <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('realismus')">*realismus</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('symbolismus')">*symbolismus</span>, a&nbsp;to již v&nbsp;básnických sbírkách 90. let 19. století, například //Pod otkrytym něbom// (Pod otevřeným nebem, 1893).$Buninovy prózy se většinou odehrávají na ruském venkově, v&nbsp;srdci takzvaných šlechtických hnízd, jimiž tak navázal na poetiku Ivana Sergejeviče <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Turgeněv, Ivan Sergejevič')">*Turgeněva</span>. Slávu mu vynesla povídka //Antonovskije jabloki// (Antonovská jablka, 1900) a&nbsp;romány //Děrevnja// (Vesnice, 1910) a&nbsp;//Suchodol// (1911), zaujal svými exotickými básněmi a&nbsp;prózami, v&nbsp;nichž čerpal ze svých cest po jihovýchodní Asii (Indie). Uměleckého vrcholu dosahuje milostnými povídkami //Ljogkoje dychanije// (Lehký dech, 1915), //Miťjina ljubov’// (Míťova láska, 1915), prozaickým cyklem //Ťomnyje allei// (Temné aleje, 1939–1943) a&nbsp;autobiografickým románem //Žizň Arseňjeva// (Život Arseňjevův, 1930). Roku 1933 mu byla jako prvnímu Rusovi udělena Nobelova cena za literaturu. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Pospíšil, Ivo')">Ivo Pospíšil</span>)