český spisovatel, dramatik, novinář, filozof a překladatel; je prvním moderním českým prozaikem a dramatikem světového významu a ohlasu. Tento originální myslitel silného humanistického patosu, který se ve třicátých letech stal jedním z nejvážnějších kandidátů na udělení Nobelovy ceny za literaturu, se prosadil také jako všestranný žurnalista a citlivý překladatel. Jeho překlad Apollinairova //Pásma// (1919) a //Francouzské poezie nové doby// (antologie 1920) ovlivnily nástup mladé básnické generace dvacátých let. V meziválečném období byl Karel Čapek stoupencem Masarykovy vládní politiky, důsledným obhájcem demokratických principů, mluvčím a organizátorem protifašistického hnutí. Poselství jeho života a díla je dodnes aktuální.$Charakteristickým rysem tvorby Karla Čapka (řadu raných prací napsal spolu s bratrem Josefem *Čapkem) je kritická racionalita, která se dokázala postupně vyrovnat s úskalím filozofického pragmatismu i gnozeologického *relativismu. Čapek byl obdarován vnímavým smyslem pro humor – uplatnil jej stejně v dílech spadajících do oblasti krásné literatury jako v tvorbě pro děti anebo v pracích žurnalistických. Obdivuhodným způsobem dokázal zachytit, dramatizovat a poetizovat každodennost „obyčejného“ člověka (//Povídky z jedné kapsy. Povídky z druhé kapsy//, 1927). S nemenší bravurou formuloval ve svých dílech nadčasové otázky lidské existence a zaujímal postoje k aktuálním, historickým problémům své doby.$Například ve svém raném dramatu //Věc Makropulos// (1922) klade a řeší jednu ze základních otázek lidského života – otázku jeho smyslu prověřovaného darem nesmrtelnosti. Slavná zpěvačka Emilia Marty je obletována muži, sama však není schopna citu. Emiliina bezohlednost a cynismus zraňují. Ke konci dramatu, jehož dynamickou zápletkou je spor o dědictví mezi dvěma rody, Gregorovými a Prusovými, vyjde najevo, že Emilia je dcerou osobního lékaře Rudolfa II., která se narodila na Krétě pod jménem Elina Makropulos již v roce 1585, a že její otec, vynálezce elixíru života (*elixír nesmrtelnosti), na ní lék vyzkoušel. Emilia vedla pod různými jmény velmi bouřlivý život více než tři sta let a nyní, stárnoucí a unavená, potřebuje získat recept na elixír, aby si mohla život znovu prodloužit. Pátrá po obálce, do které recept na výrobu elixíru ukryla … V závěrečné části dramatu se opilá Emilia, ztrácející zábrany a ohledy k svému okolí, svěří společnosti, která se sejde v jejím hotelovém pokoji, s tajemstvím své dlouhověkosti; nemá už ale zájem recept použít, neboť ji neúnosně dlouhý život unavil. Recept je k dispozici, nikdo z aktérů dramatu však není ochoten jej přijmout a „zužitkovat“, jakmile mají možnost přesvědčit se, že *nesmrtelnost ničí základní *hodnoty lidského života.$Ve svých vědecko-fantastických románech i divadelních hrách, jež patří ke klasickým dílům světové *science fiction, Karel Čapek vizionářsky varoval před úskalími vývoje lidské *civilizace. Upozornil na nebezpečí, které moderní společnosti přináší *technika a nové *vynálezy (//RUR//, 1920, premiéra 1921, //Továrna na absolutno//, 1922, //Krakatit//, 1924), vyslovil obavy před německou fašistickou rozpínavostí (//Válka s mloky//, 1936), vystoupil proti fanatismu a *totalitarismu (//Bílá nemoc//, 1937, i premiéra). Vědomí osobní *odpovědnosti jednotlivce vůči světu se stalo imperativem Čapkovy umělecké tvorby i jeho občanského života. Za základní, sebeobrodnou hodnotu života pokládal pozemskou, konkrétní, lidskou lásku; ta dokázala přimět jeho hrdiny k aktivní a účinné obhajobě demokratických ideálů i polidštit technikou zdevastovaný svět. (Jaroslav Malina, Jiří Pavelka)