*pohlaví a soubor jevů souvisejících se vztahy mezi pohlavími; v odborné terminologii: souhrn anatomických, morfologických a fyziologických znaků, které mají přímý nebo nepřímý vztah k rozmnožování.$*Sexualita sama pak vzniká ze *syntézy tělesných (fyziologických) a *psychických (pudových i duchovních) složek; uvědomování si vlastní sexuální *identity se objevuje kolem třetího roku věku, fyziologicky se utváří zejména v *pubertě; formy sexuálního života jsou považovány za biologický *stereotyp aktivovaný nejstaršími částmi mozku, proto také jen částečně korigovaný vyšší nervovou činností; svou motivační silou, intenzitou i sociálními důsledky je sex jednou z nejvýznamnějších stránek člověka i historie.$//„Pohlaví“ jako hierarchicky uspořádaný systém:// Osobní a společenské postavení každého člověka je z biologického hlediska *primárně určeno pohlavím, věkem a zdravím. //Sexualita// patří k základním prvkům života člověka, je mnohostranným fenoménem, který ovlivňuje každý aspekt lidské existence a nabývá nové formy v každé etapě životního cyklu člověka. Je existenciálou lidského bytí i žití a kulturním fenoménem. Sexualita je souborem jevů vyplývajících z rozdílů pohlaví u člověka se všemi biologickými, psychickými a sociálními komponentami. Zahrnuje také všechny vztahy mezi mužem a ženou; pohlavní pud, pohlavní život, sexuálnost, respektive *pohlavnost. Sexualita má zjevně větší rozsah, než má v češtině pojem „pohlavnost“, který se zpravidla týká jen biologické, respektive tělesné stránky věci. Pohlavní vývoj (fylogenetický i ontogenetický) vyúsťuje v //systém// hierarchické pohlavní příslušnosti, tj. //„maskulinní“// a //„femininní“// pohlaví. Pohlavní znaky se překrývají jak co do velikosti, tak forem, i když normální člověk je buď mužem, nebo ženou! *Variabilita je podmíněna multifaktoriálně a míru vytvoření pohlavně diferencovaného znaku ovlivňuje přírodní a společenské prostředí (učení, *výchova, *kultura, přejaté *vzorce chování), věk, patologie apod. Existují i rozdíly interpopulační v prostoru a čase. V systému hierarchické pohlavní příslušnosti pojem //pohlaví// nabývá několikerého smyslu: pohlaví //genetické – gonadální – genitální – somatické – psychosociální//, respektive //matriční//. Za „normálních“ okolností jsou všechna „pohlaví“ ve shodě, ale existují i poruchy mezi úrovněmi pohlaví, které jsou velmi závažné pro život postiženého jedince.$//Genetické pohlaví// je u člověka určeno při splynutí *spermie a vajíčka. Rozhodující úlohu hrají pohlavní *chromozomy. Žena má ve svých tělních buňkách dva chromozomy X, muž jeden chromozom X a jeden Y, který určuje mužské pohlaví. Při meióze (redukčním dělení) přechází do každé *pohlavní buňky z každého páru jen jeden chromozom. Oddělí se od sebe i dvojice pohlavních chromozomů. Všechna vajíčka obsahují jeden chromozom X. Muž má polovinu spermií s chromozomem X a polovinu s chromozomem Y. Záleží na tom, která spermie splyne s vajíčkem. Spermie, která přináší chromozom X, určuje vznik ženského pohlaví. Spermie s chromozomem Y určuje mužské pohlaví. To zajišťuje přibližně polovinu chlapců a polovinu dívek mezi *novorozenci. Primárně pohlaví determinuje gen *SRY. Je vázaný na horním raménku *Y chromozomu pod oblastí PAR1. Produktem tohoto genu je pravděpodobně TDF-faktor (DNA-binding SRY protein, transkripční faktor), pod jehož vlivem startuje kaskáda diferenciačních procesů, při nichž se z rané embryonální gonády vyvíjí varle //(*testis).// Genetické *mutace, které se nějakým způsobem dotýkají pohlavních chromozomů, vedou k poruchám na vyšších úrovních pohlaví. *Translokace horních ramének Y chromozomu na (nejčastěji) *X chromozom vede ke *karyotypu 46, XX s mužským *fenotypem. Příznaky odpovídají *Klinefelterovu syndromu. Podobně při deleci téhož úseku horního raménka Y chromozomu vznikne žena se zjevným karyotypem 46, XY. Poruchy v meióze jsou příčinou změny počtu pohlavních chromozomů (aneuploidie). Existují nejrůznější kombinace poměrů X a Y chromozomů, které se mohou vyskytnout v důsledku *nondisjunkce chromozomů při dělení pohlavní buňky nebo v počátečních fázích vývoje embrya (různé mozaiky). Jedná se o záležitost poměrně častou, což jde na vrub zejména rozdílům ve velikosti *heterochromozomů a jejich krátké párovací oblasti. Mezi *symptomy těchto známých syndromů patří mimo jiné i poruchy pohlavní diferenciace. Do této skupiny onemocnění patří *Turnerův syndrom (45, X), jenž se vyznačuje gonadální dysgenezí, infantilním ženským genitálem a *sterilitou, dále Klinefelterův syndrom (47, XXY; 48, XXXY apod.), jehož nositelé jsou infantilní, sterilní muži trpící *hypogonadismem s poruchami *spermiogeneze a intersexuálním fenotypem. Mozaiky typu 46, XX/XY vedou k pravému *hermafroditismu, kdy má jedinec *vaječníky i *varlata. Mužský pseudohermafroditismus se vyznačuje přítomností //testis// a vnějšími pohlavními orgány ženského nebo smíšeného typu. Porucha vzniká sníženou produkcí *androgenů, nebo nedostatečnou citlivostí vyvíjejících se pohlavních orgánů na *testosteron. Ženský pseudohermafroditismus označuje stav s přítomností ovárií a intersexuálních malformací vnějších pohlavních orgánů připomínajících mužský *genitál. Nesteroidní původ poruchy je v chybné diferenciaci základů vnějších pohlavních orgánů, porucha steroidního původu je dána nadměrným množstvím androgenů, které se do plodu dostaly z těla matky. V obou případech pseudohermafroditismu jsou pohlavní chromozomy v pořádku, porucha vzniká na vyšších úrovních. K dalším podobným poruchám (například ve vzhledu a funkci pohlavního ústrojí) může dojít v souvislosti s četnými onemocněními nejrůznějšího původu, jako je *Downův syndrom (sterilita), adrenogenitální syndrom (virilizace ženského genitálu androgeny při poruše kortizolu) atd.$Úroveň //gonadálního pohlaví// značí, že jsou muži mají mužskou pohlavní žlázu //(testis)// a ženy ženskou pohlavní žlázu //(ovarium).// Za vývoje vznikají primitivní gonády z genitální rýhy a vytvářejí kůru a dřeň. Vývoj gonád je až do konce 6. týdne *těhotenství //indiferentní//, u obou pohlaví je stejný. Sexuální diferenciace gonád probíhá od 7. týdne v závislosti na přítomnosti SRY genu (viz výše) a ukončuje se ve 14. týdnu. Pod vlivem produktů genu SRY (genetický muž) se dřeň primitivní gonády mění ve varlata, bez těchto produktů (genetická žena) se kůra vyvíjí v ovaria. Varlata ihned začínají *secernovat //fetální androgeny//, embryonální ovaria nesecernují nic. Fetální androgeny jsou nejvýraznějším faktorem, který je zodpovědný za odlišný vývoj všech vyšších úrovní pohlaví u mužů a u žen.$//Genitální úroveň// pohlaví zahrnuje orgány ústrojí pohlavního – //organa genitalia//. Zakládají se u obou pohlaví stejně; z embryonálního indiferentního stadia pak podle přítomnosti či nepřítomnosti fetálních androgenů se diferencují na mužské pohlavní orgány //(organa genitalia masculina)//, nebo ženské pohlavní orgány //(*organa genitalia feminina)//. Základem pohlavních orgánů je párová pohlavní žláza – varle //(testis)// u muže, vaječník //(ovarium)// u ženy, která produkuje pohlavní buňky (varle spermie a ovarium vajíčka); pohlavní cesty pak z pohlavních žláz odvádějí zralé pohlavní buňky. Genitální úrovní pohlaví je míněna zejména vnější manifestace pohlavního ústrojí ve formě primárních pohlavních znaků. Gonadální a genitální pohlaví si v případě některých poruch nemusí odpovídat.$Úroveň //somatického pohlaví// představuje všechny další tělesné znaky, respektive vlastnosti, které vykazují průkazný sexuální dimorfismus, to znamená, že jsou u obou pohlaví průkazně odlišné.$//Psychosociální pohlaví// je takové pohlaví, za které se daný jedinec považuje a je svým okolím považován. K této sexuální roli je veden a vychováván a takové pohlaví je též úředně zapsáno v matrice a v jeho dokladech totožnosti (pohlaví matriční). Vnitřním základem psychosociálního pohlaví je pohlaví hypothalamické, které se vytváří během 2–3 měsíce nitroděložního života působením fetálních androgenů na strukturu *hypothalamu (část *limbického systému řídícího mimo jiné *sexuální chování). Struktury hypothalamu, diferencované podle pohlaví, vedou k tomu, že se v dospělosti jedinec vnímá jako muž, nebo jako žena. Matriční pohlaví pak nejčastěji stanovuje okolí jedince podle toho, jak se jeví jeho pohlaví genitální. I v tomto případě si u některých poruch nemusí pohlaví navenek zjevné a vnitřně prožívané odpovídat.$//*Sexuální dimorfismus ve vzhledu a chování:// Biologická pohlavnost je systém jevů souvisejících s rozmnožováním druhů s odděleným pohlavím (gonorchismus). Taková individua vykazují kromě pohlavních ústrojí odlišnosti i v jiných znacích, jsou celkově „pohlavně dvoutvaré“ – //sexuálně dimorfní//. Soubor všech pohlavních znaků je náplní pojmu //sexuální dimorfismus//. Pohlavní znaky jsou pak takové vlastnosti organismu, které se za stejných podmínek u obou pohlaví průkazně liší a jsou kvalitativně, komparativně či kvantitativně popsatelné, respektive klasifikovatelné. Lidé patří k biologickým druhům s dobře vyznačenými znaky svého pohlaví. Přitom sexuální dimorfismus nabyl takového stupně, že se muži a ženy po tisíciletí mimo jiné i odlišně odívají a krášlí. Pohlavní rozdíly jsou markantní ve všech fázích životního cyklu (věk novorozenecký, kojenecký, batolecí, předškolní věk, mladší a starší školní věk, *puberta, *adolescence, dospělý věk a stáří) v perspektivě motoriky (chování), kognice (poznávacích procesů), emocionality (citovosti), celkové aktivity (zaměřenosti) a životní filozofie.$Odlišnosti mužů a žen se vytvářejí již během nitroděložního (fetálního) vývoje v souvislosti s diferenciací gonád podle přítomnosti genetických faktorů (SRY gen). Hormonální činnost gonád (varlat intrauterinně i postnatálně, vaječníků postnatálně) výrazně ovlivňuje jak rozrůznění a rozvoj vlastních genitálií, tak ostatních *fyzických i *psychických znaků či vlastností, vykazujících sexuální dimorfismus. V dětství je gametogenní (tvorba pohlavních buněk) a endokrinní funkce (tvorba *hormonů) gonád v klidu. Ale již v předpubertálním období (8–10 let) nastává //adrenarché//: aktivace *sekrece adrenálních androgenů. Za dva až tři roky poté (u dívek dříve) se gonády aktivují //(gonadarché)// a zvyšuje se tvorba *pohlavních hormonů. Puberta je období dozrávání pohlavních funkcí organismu. Testosteron (mužský pohlavní hormon) u chlapců cíleně působí na pohlavní orgány, *penis a *sekundární pohlavní znaky, má celkový proteoanabolický efekt a po aromatizaci na *estrogeny ovlivňuje centrální nervovou soustavu (*CNS) (indukuje mužské sexuální chování). U dívek v pubertě nastává vývoj *mléčných žláz – //thelarché// a vylučováním hypothalamických hormonů a hypofyzárních gonadotropinů (11–13let, tj. ca o 2 roky dříve než u chlapců) nastávají cyklické změny ve vaječnících, děloze, pochvě a celém organismu a začíná první z cyklických krvácení – //*menarché// a nastupuje pravidelný ovulační a menstruační cyklus. Hlavní ovariální hormony jsou estrogeny a *progesteron (relaxin i androgeny). Estrogeny působí na cílové *tkáně orgánů (*vagina, děloha, mléčná žláza). Vyvolávají růst a diferenciaci jejich tkání; kolísání jejich hladiny je příčinou poševního a děložního cyklu. Celkový anabolický účinek je menší než u androgenů, ale uplatňuje se v menopauze (osteoporóza *kostní tkáně žen). Estrogeny působí femininní diferenciaci centrální nervové soustavy a ovlivňují pohlavní cítění; pro vznik ženského *libida má význam i testosteron. Řada fyzických i psychických rozdílů mezi muži a ženami je dána uzpůsobením ženského těla k těhotenství a porodu. V pubertě vznikají somatické a psychické pohlavní rozdíly, jako je distribuce tuku, ochlupení, hlas, mentalita atd. V době pohlavní zralosti sekrece gonadotropinů a pohlavních hormonů – androgenů (testosteron) je u muže tonická, sekrece estrogenů a progesteronu u žen je cyklická. U mužů dosahuje sexuální aktivita vrcholu v ca 18 letech a poté velmi pozvolna, ale plynule klesá (mužská menopauza prakticky neexistuje). U žen naproti tomu stoupá až do 30 let a na této výši setrvává téměř beze změny až do //klimakteria//, kdy klesá.$Člověk se od zvířat, s nimiž má společný pudový základ, liší antropologickými základy sexuality. Lidská bytost je na rozdíl od zvířat trvale sexualizovaná, lidská sexualita je trvale aktuální a neomezeně tvárná. Například novorozená děvčata jsou o 1–2,5 cm kratší a v dospělosti se rozdíl ve výšce těla zvýší na 10 %. Novorození chlapci jsou o 5 % těžší než děvčata. Ve 20 letech se rozdíl zvětší až na 20 %. Svalovou sílu mají nejdříve obě pohlaví stejnou, ale v 18 letech jsou pak chlapci jednou tak silnější než děvčata. Evropští muži mají větší obvod hlavy, dobře vyvinuté nadočnicové oblouky, šikmé čelo, silnější čelisti s kolmo vsazenými zuby, široká ramena a úzké boky. Evropské ženy mají hlavu kulatější, klenuté čelo bez výraznějších nadočnicových oblouků, ale s patrnějšími čelními hrboly, užší ramena, širší boky a *břišní partii delší než hrudník //(*thorax)//. Všechny tyto pohlavní znaky jsou proměnlivé nejen od člověka k člověku, ale i od skupiny ke skupině. Morfologie sexuálního dimorfismu nese i kulturní vlivy dělby práce. Muži mají až o 20–30 % větší hmotnost, jsou silnější a rychlejší (například ve většině sportů). Jejich proporce končetin, stavba kostry, mohutnější svaly jsou vhodnější pro běh a vrh. Podle Edwarda *Wilsona jde o archaické specializace mužských předků z doby společností lovců a sběračů. (Viz například světové rekordy v atletice: muži jsou o 5–20 % rychlejší a rozdíly nejsou dány motivací či tréninkem.) Výkony mužů a žen se ovšem překrývají. Tělesné rozměry (například v maratonu) nejsou rozhodující. Ženy se vyrovnají mužům (nebo je předčí) ve sportech, které jsou vzdáleny primitivním *technikám *lovu zvěře a agrese: plavání na dlouhé tratě, akrobatičtější prvky v gymnastice, lukostřelba na přesnost zásahu a podobně. Kde rozhoduje zručnost, lze očekávat sbližování mužů a žen. Děvčata jsou obecně společenštější a družnější (predispozice k sociabilitě, tj. schopnost, sklon a potřeba žít ve společnosti). Již v 6. měsíci si děvčata více všímají komunikativních zvuků, které chlapci ještě nerozlišují. I starší dívky zůstávají společenštějšími a přátelštějšími než chlapci. Od narození se dívky více usmívají. *Úsměv kojence je ze všech forem chování nejvrozenější a jeho funkce a forma je téměř neměnná. Novorozená děvčátka častěji než chlapci reagují reflexivním úsměvem se zavřenýma očima. Časté usmívání je jedním z nejtrvalejších ženských rysů, který přetrvává celé mládí i dospělost. Jednoroční děvčata reagují s větším strachem na rozšklebené *tváře a více se zdráhají v nových situacích opustit matku. Starší dívky zůstávají méně fyzicky odvážnými než stejně staří chlapci. (Děvčata lépe snášejí bolest a prý jsou v limitních situacích racionálnější.) Pohlavní rozdíly v *temperamentu jsou v souladu s biologií savců. (Temperament je souhrn citových a volních znaků lidské povahy určující chování, respektive reakci člověka na vnější podněty, tj. vyhledávání nového, vyhýbání se poškození, míra závislosti na odměně, vytrvalost.) Ženy vcelku jsou méně fyzicky agresivní. Od počátku sociálních her (2–2,5 let) jsou chlapci agresivnější jak slovy, tak skutky. Mají více představ s tematikou nepřátelství, výhrůžek a tělesných napadení, namířených proti jiným chlapcům ve snaze získat dominantní postavení. Jde o transkulturální jev. Stupeň rozdílnosti v agresivitě mužů a žen však závisí na kultuře: od nepatrného statistického rozdílu v egalitářských společnostech (společensky a hospodářsky rovnostářských) až po praktické zotročení v (některých) krajně polygynních společnostech.$Tělesné rozdíly v temperamentu byly kulturou umocněny: vyústily ve všeobecnou dominanci mužů. Historie nezná společnost, kde by měly ženy suverénní kontrolu nad politickým a hospodářským životem mužů. I když vládly královny a císařovny, rozhodujícími pomocníky byli muži. (V 75 % antropologicky studovaných společností se očekává, že nevěsta se přistěhuje k muži; jen v 10 % naopak.) Rodokmen se uznává po mužské *linii 5krát častěji než přes rodovou linii žen. Muži odedávna zastávali pozice *náčelníků, *šamanů, soudců, bojovníků, čemuž v technokratické společnosti odpovídá to, že jsou častěji v čele států, obchodních společností a církví. Mužské chování je sice dominantní, podvolení žen je však vyvažované agresí v zájmu vlastní *reprodukce (hypergamie). Pohlavní role (chovat se jako „muž“/„žena“) a sexuální chování jsou vytvářeny spíše kulturou než *přírodou samotnou a sama sexualita se transformuje v //erotiku// (kultivované projevy, související se sexualitou, směs *lásky a víceméně potlačovaného sexu, respektive doprovod na cestě od společenského sblížení po sblížení intimní) a //lásku//. Mravní normy sexuality jsou relativní a sexualita má dobový charakter, mění se v čase. V *hominizaci (polidšťování) sexuality a přestavbě pohlavních vztahů spočívají primární formy veškerého sociálního chování. Ke kulturnímu formování sexuálního chování člověka patří vydělení pocitů slasti z pudového chování a jeho přeměna v samostatný motiv vědomého jednání, který se realizuje v širokých sociálních a kulturních souvislostech.$Sexualita se formuje nejen jako erotika, respektive láska, ale také institucionalizací pohlavních rolí a vytvářením principů pro jejich spojování v *manželství, *prostituci, i dělbě práce podle pohlaví, a stává se předmětem systematické *socializace i jistou náplní kulturní změny (sexuální *revoluce). Standardizace a institucionalizace mužských a ženských rolí je v různých kulturách různá (v oblasti Amazonky existují ženské válečné organizace, v jisté části Sumatry čekají mladí muži na to, až si je budou dívky namlouvat …). V rámci téže kultury se liší sexuální, respektive erotické standardy ve *městech a na *vesnici a jsou určovány příslušností k různým demografickým skupinám. Sexualita se spojuje s hodnotami estetickými (funkce *sex-appealu), s hodnotami náboženskými (například *celibát, *askeze) i etickými (sexuální morálka). Nejvýraznějším dokladem sociálního zakotvení sexuality je doložená existence řady sexuálních revolucí v mnoha kulturách. Pomineme-li „neolitickou revoluci“, která znamenala i zásadní zlom v reprodukčním chování druhu //*Homo sapiens//, v historii našeho *kulturního okruhu proběhly tři zásadní sexuální revoluce, přičemž legitimní vzorce našeho současného sexuálního chování jsou výsledkem té třetí.$První a nejvýznamnější sexuální revoluce je spojena s šířením *křesťanství. Výrazně modifikovala jak staré antické *mravy, tak judaistické tradice rozšířené patriarchální rodiny i praktiky kočovníků osidlujících Evropu v průběhu *doby stěhování národů (včetně *Slovanů). Sjednotila velmi různorodé *kulturní dědictví na společném půdorysu přísně monogamní *párové rodiny s tabuizovaným *incestem, *homosexualitou a ostře rozlišenou legitimní a nelegitimní reprodukcí. Ustavila úplný monopol manželství na sex a nerozlučitelnost svazku manželského, i když realisticky tolerovala nelegitimní instituci nevěry.$Druhou sexuální revoluci z přelomu 2. poloviny 16. století určuje nová otevřenost, *hédonismus (rozkošnictví, požitkářství, cíl v tělesných a duševních slastech) a vysoké hodnocení sexuality (*kultura, renesanční), ale i výrazné zvýšení počtu nemanželských dětí s vrcholem kolem roku 1560. Sociální reakce na toto uvolnění znamenala několik století trvající ústup, formulovaný v protestantských *zemích v *puritanismu a na našem území v *rekatolizaci. Obnovený přísný monopol manželství na sex začal pomalu prolamovat od přelomu 18. a 19. století nový koncept romantické lásky, aklamující (veřejně projevující souhlas) zejména právo na vlastní volbu při uzavírání manželství, a nové myšlenky ženské emancipace (osvobození, zrovnoprávnění), jež usilovaly o zrušení dvojí sexuální morálky pro muže a pro ženy.$Třetí, a zatím poslední, sexuální revolucí tento vývoj vyvrcholil v 60. a 70. letech 20. století. Vedle řady sociálních určení, jako je *sekularizace (zesvětšťování, tj. vytlačování vlivu *náboženství při uzavírání *sňatků, vzrůst sociálního zabezpečení, životní úrovně i zvýšení vzdělání žen a jejich ekonomické nezávislosti) ji odstartovaly nové, účinné a dostupné antikoncepční prostředky (hormonální tablety, „antibaby pills“). Třetí sexuální revoluce odmítla radikálně a otevřeně monopol manželství na sex, osvobodila sex nejen od reprodukce, ale i od romantické lásky a učinila jej plně legitimním, samostatným zdrojem slasti a oporou lidské *identity. Přinesla rovněž nový *feminismus (s právem ženy na výběr partnera pro orgasmus a na autonomní rozhodování o mateřství), experimentování s novými formami sexuálních vztahů (nelegalizované soužití), legitimaci homosexuality, vzestup podílu dětí narozených mimo manželství a historicky jedinečný pokles *porodnosti pod míru prosté reprodukce ve většině průmyslově vyspělých zemí. Tato sexuální revoluce se již obrátila na ústup, problematizována zejména výskytem *AIDS. Ovšem jako všechny revoluce po ústupu z radikálních pozic zanechala v po sobě v kultuře nevratné změny v postojích i sexuálním chování.$(Viz též *antropologie sexuality, sexualita, erotika, láska a manželství – …) (Jaroslav Malina)