výraz označující synkretický afro-brazilský náboženský *kult, praktikovaný především na území Brazílie a v dalších státech Jižní a Střední Ameriky. Tradiční africké *náboženství se zde objevilo spolu s násilně zavlečenými a zotročenými obyvateli západní Afriky v 16.–19. století. Způsob provedení candomblé *rituálu se různí podle místa původu jednotlivých afrických etnik. Známe například tradici nagojskou, ketujskou či iješskou. Candomblé je charakteristické *animismem a vyznává *panteon bohů – //orixů// spolu s africkými mudrci – //pretos velhos//. Jednou z četných obměn je candomblé caboclo, kde působí navíc také indiánští duchové přírody. Candomblé je brazilskou variantou haitského kultu *vúdú.$Na novém kontinentě se candomblé smísilo s římským *katolicismem a africká božstva částečně přejala *atributy křesťanské *víry či některých jejích *světců. Dvojí identitu či pojmenování tak nacházíme mimo jiné u boha Oguma neboli sv. Jiří či bohyně Iemanjá jako Panny Marie. Candomblé bylo v minulosti pronásledováno a *římskokatolická církev tento kult přímo zakázala. Navzdory tomu je jeho praxe stále živá a pronikla do širších vrstev brazilské společnosti. V současné době jsou naopak //terreira//, místa, kde je candomblé provozováno, podporována brazilským Ministerstvem kultury a tento náboženský kult se stal neodmyslitelným symbolem multikulturní brazilské společnosti. V Brazílii je candomblé ve své ryzí podobě rozšířené především ve státě Bahia s převahou afrického obyvatelstva, zatímco v městských aglomeracích jako Rio de Janeiro či Sao Pãulo se ujala spíše alternativní macumba zahrnující do svého kultu i prvky domorodé indiánské tradice a brazilského *spiritualismu. Vůči macumbě se počátkem 20. století vymezila umbanda, která macumbu (řídčeji quimbandu) vnímá jako svůj temný protipól operující s černou *magií. Fenoménem candomblé se zabývá dnes již klasické dílo francouzského antropologa a sociologa Rogera Bastidea //Le Candomblé de Bahia //(1958, česky: Bahijské kandomble, 2003). Bastide se ve své monografii zamýšlí kromě jiného nad tím, do jaké míry je obraz *Afričana prostřednictvím učení umbandy záměrně upraven v reakci na očekávání evropských přistěhovalců. Stereotypní vykreslení povahových rysů původních *afrických etnik mělo možná za cíl zpřístupnit umbandu napříč brazilským rasovým spektrem a použít ji jako alternativní jednotící prvek k myšlenkově cizorodému *křesťanství. Bastide o umbandě píše, že se „tragicky snažila rasy sjednotit (…) přejímáním stereotypních obrazů, jež neukazují černošského vzbouřence, nýbrž jen pokorného otroka“. Rozmělněná realita prezentující afro-brazilce výběrově jako moudré, laskavé a odpouštějící je však pro potomky bílých kolonizátorů a otrokářů mnohem „stravitelnější“ než ta, kterou nabízí původnější „temná“ a divoká macumba. Candomblé studoval také americký antropolog Melville Jean *Herskovits, který podnikl ve 40. letech 20. století terénní výzkum v brazilském regionu Nordeste. (Marcela Zoufalá)