v *řecké mytologii dcery vládce *bohů Dia (*Zeus) a Ókeanovny Eurynomy (podle jiných pověstí prý byl jejich otcem bůh *slunce Hélios nebo bůh *vína *Dionýsos) – bohyně půvabu a krásy, průvodkyně bohyně krásy a smyslné *lásky *Afrodíty (latinsky: //Venus//, „Venuše“).$Podle tradice byly tři: Aglaia (Skvějící se), *Eufrosyné (Utěšující srdce) a Thaleia (Kvetoucí). Jejich počet symbolizuje trojí podobu dobrodiní, které se má: „dát“, „přijmout“ a „vrátit“.$Charitky byly půvabné bohyně, plné líbeznosti. Ochraňovaly průběh slavností a hostin, obzvláště však dbaly o krásu *umění. K bohům i lidem byly laskavé a poskytovaly jim mnohá dobrodiní. Za to byly antickými lidmi ctěny jako ostatní bohové a měly i své *chrámy (například v řeckém Orchomenu). Charitky se staly od antického *starověku až do současné doby častým námětem výtvarného umění (*malby, vázové *malby, *rytiny, *reliéfy, *litografie, *plastiky, *sochy). Z ikonografických rozborů plyne, že byly dosud zobrazovány jako půvabné dívky vždy „ve trojici“ (vyjadřující tři druhy dobrodiní – dát, přijmout, vrátit), „drží se za ruce“ (dobrodiní jako řetězec přechází z ruky do ruky), „vyjadřují radost“ (tou se těší ten, kdo dává i ten, kdo přijímá), „jsou mladé“ (vzpomínka na dobrodiní nemá zestárnout), „mají průsvitné roucho nebo jsou nahé“ (dobrodiní se nebojí pohledu). (Jaroslav Malina)