charizma lze chápat jako ekvivalent pojmů užívaných v jiných náboženských tradicích, jako například //aura// v řeckém pohanství, //baraka// v islámském *súfismu, //baruch// v *judaismu nebo //daršan// v *hinduismu:$1. zvláštní schopnost přitažlivosti „nadpřirozeného původu“; původně výraz božské přízně, mimořádný dar *bohů, v *křesťanství dar Ducha svatého a dar *Boží milosti;$2. zvláštní *nadání a forma *moci určité *osoby (vůdce, kazatele, trenéra, šéfa apod.) nebo *instituce, *symbolu s mimořádnými vlastnostmi v očích stoupenců, *veřejnosti;$3. v *psychologii je charizma vymezeno jako zvláštní a strhující síla a energie *osobnosti, jejíž zásluhou dokáže jedinec působit na druhé lidi. Tato síla mu umožňuje jim předávat své myšlenky, získávat je pro své názory a být pro ně *autoritou;$4. do *sociologie zavedl pojem charizma německý sociolog Max *Weber (1864–1920) v díle //Wirtschaft und Gesellschaft// (Hospodářství a společnost, 1922), v němž odlišil panství charizmatické od panství tradičního a byrokratického. Za charizmatickou osobnost Weber považuje jedince obdařeného výjimečnými vlastnostmi, jejichž prostřednictvím získává své stoupence a obdivovatele. Charizmatické panství vzniká v *opozici vůči stávajícímu sociálnímu řádu a nastoluje nové podmínky společenského uspořádání. Charizmatické panství je založeno na afektivních vazbách mezi charizmatickou osobností (vůdce, lupič, pirát, *prorok, vítězný válečník) a stoupenci, kteří jej obdivují a zbožňují. Pokud průběžně nedochází k potvrzování jedincova charizmatu novými *zázraky, mimořádnými činy nebo hrdinskými skutky, nastává pokles vlivu na jeho stoupence. V této podobě charizma představuje velmi křehkou a dočasnou formu moci, jíž nelze institucionalizovat nebo předávat. (Jaroslav Malina, Barbora Půtová)