označení nejen dvou velkých *civilizacích*řecké*římské –, jež vytvořily základy evropské *kultury*životního stylu. Do širšího rámce *antiky se volně začleňuje i kulturní období rané Egeidy, jež předcházelo vlastní starořecké civilizaci. Ve 3. až 2. tisíciletí př. n. l. se rozvinuly *kultura kykladská na ostrovech, *mínojská na *Krétě*mykénská v pevninském Řecku. Největší *originalitou a tvůrčím potenciálem se vyznačovala mínojská Kréta. Stala se *inspirací pro Mykéňany, kteří byli, jak se zjistilo rozluštěním jejich *písma, prvními příslušníky řeckého *etnika ve východním Středomoří. Na jih Balkánu přišli ze severu v rámci migračních posunů na začátku 2. tisíciletí př. n. l. K periferním kulturám antického světa se řadí i *Etruskové, jejichž zvyklosti a mentalita ukazují na četné souvislosti s předoasijským prostředím. Splynutí Etrusků s římským světem v mnoha ohledech pozitivně ovlivnilo jeho civilizaci. *Řekové uvědomělým *antropocentrismem, kritickým abstraktním myšlením i *výtvarným uměním a slovesnou tvorbou vymezili systém základních duchovních *hodnot, z nějž *euroamerická civilizace čerpá.$Tyto hodnoty se uchovaly a byly předány následnému evropskému vývoji prostřednictvím a zásluhou *Římanů. Římské myšlení nebylo tak originální jako řecké, proto je role Říma zčásti zprostředkovatelská. Kromě vlastního římského a italického vkladu se posléze stala významným přínosem *romanizace rozsáhlých území tehdejšího světa. Při ní se jako civilizační prvek uplatnila jednotící role vyspělé kultury a funkční organizace *správy rozsáhlého *impéria.$Na římský *univerzalismus efektivně navázalo i rané *křesťanství. Vzniklo sice jako efemérní *sekta, jež se odštěpila od palestinského *židovství, ale významným náboženským *hnutím se stalo v antickém světě a svou podobu si vytvářelo v přímém kontaktu s antickým způsobem života. Proto si postupně osvojilo mnohé z římských organizačních principů, podle nichž byla vybudována církevní *hierarchie. Po zániku *římské říše se pak křesťanství stalo nositelem a udržovatelem těch antických tradic, které byly integrovány do jeho systému. Tyto nejvýznamnější vlivy se v rozhodující míře podílely na utváření charakteru antické civilizace. Patří k nejlépe prostudovaným obdobím dějin a kultury: to, co o ní víme, je nejen výsledkem literárně tradovaných informací, obecný význam pojmu antika začaly od *renesance dotvářet i výsledky vykopávek a novodobých archeologických výzkumů. Vnímání znovu nalezených památek a soustavné studium fakt, která z nich vyplývají, ovlivnilo v jednotlivých vývojových etapách rovněž utváření moderní kultury, a to více než kterékoli jiné období lidských dějin. (Viz též *sexualita, erotika, láska a manželství – antické civilizace.) (Jaroslav Malina, Marie Pardyová)