označení *kultury a *civilizace rozvíjející se od pravěkých dob v oblasti Korejského poloostrova a velké části přilehlého Mandžuska.$První lidé Koreu osídlili již ve starší a střední době kamenné (*paleolitu a *mezolitu) a živili se *lovem a *sběračstvím. V mladších prehistorických obdobích byli asimilováni novými neolitickými přistěhovalci z pevniny, znalými *zemědělství, *hrnčířství, *textilnictví a *stavitelství. Tyto *inovace se staly základem dalšího vývoje ve 4. a 3. tisíciletí př. n. l. v rámci //kultury tongsamdongské// a poněkud mladší //hřebenové kultury//, nazvané archeology podle typické výzdoby nádob. Následovaly další *migrace a kulturní vlivy, které formovaly korejské etnikum, jež se v některých rysech od svých sousedů liší jak antropologicky, tak i *jazykem.$Nejstarší korejské dějiny jsou opředeny *legendami, z nichž pak starověcí historikové a po nich i oficiální historiografové odvozují vznik prvních států. Počátek dějin bývá nejčastěji spojován s rokem 2333 př. n. l., kdy se podle pověsti narodil *Tangun, zakladatel bájného *království //Čosŏn// – „Země jitřní svěžesti“. První *státy (v širším smyslu slova) na Korejském poloostrově však vznikaly až v průběhu 1. století př. n. l. V následujících staletích „Tři království“ //(Samguk)// – *Silla, *Päkče a *Kogurjŏ – dále expandovala: na severu obsadila i území, která musela později postoupit Číně. Zatímco nejseverněji položený stát Kogurjŏ byl vystaven neustálému čínskému tlaku, oba další státy, zvláště Silla, se rozvíjely poklidněji. Také památky ze Silly i Päkče dokazují velký rozvoj *umění a *řemesel, stát Päkče navíc sloužil jako spojovací článek mezi kontinentem a Japonskem a jeho prostřednictvím se na ostrovní půdu dostala čínská i korejská kultura. K sjednocení Korejského poloostrova došlo roku 668, kdy si království Silla podrobilo ostatní dva státy; až do roku 918 pak vládlo jako //Tchongil Silla// („Sjednocená Silla“).$V období Sjednocené Silly došlo k rozmachu *literatury, řemesel, stavitelství a umění, jak je patrné na památkách v tehdejším sídelním *městě Kjŏngdžu. Od té doby si Korea i přes časté nájezdy (*Kitani, *Mongolové, *Japonci, *Mandžuové) uchovala jak politickou, tak i etnickou jednotu až do roku 1910.$Království Sjednocené Silly vystřídala v roce 918 *dynastie Wang //(*Korjŏ)//, která přenesla hlavní město Käsŏng do středu poloostrova. Korjŏ je známé svým jedinečným vynálezem tisku pohyblivými kovovými typy (1234), seladonovým *porcelánem, rozmachem buddhismu a také obdivem k čínské kultuře a literatuře. Z doby mongolských vpádů pochází i jedinečná //*Tripitaka Koreana//, vyřezaná oboustranně na 81 000 dřevěných matricích.$Od roku 1392 vládla v Koreji dynastie //I// (Čosŏn), jež přemístila své sídlo do dnešního Sŏulu a přijala za státní *ideologii *neokonfucianismus. První staletí zhruba do korejsko-japonské *války (1592–1598) se vyznačují všestranným rozkvětem kultury, poté následuje pozvolný úpadek a dobrovolná izolace, která zapříčinila také jistou zaostalost. Ta se projevila až po násilném otevření *země v roce 1876. Přes snahy vzdělanecké vrstvy zachovat si nezávislost prostřednictvím reforem společnosti se Korea nedokázala ubránit tlaku Japonců. Ti si postupně vybudovali v zemi neotřesitelnou pozici a v klíčových momentech dokázali, že mezi koloniálními mocnostmi jsou jejich zájmy o Koreu nejsilnější. Přes odpor celé země a částečně i zahraničních velmocí potvrdilo Japonsko své dominantní postavení, když ve dvou velkých válkách o Koreu s Čínou (1894–1895) a s Ruskem (1904–1905) zápas o Koreu vyhrálo.$Japonský *protektorát v roce 1905 a následná *anexe v roce 1910 už byly pouze logickým důsledkem předchozích událostí. Do roku 1945 byla Korea součástí japonského *císařství a svobodu získala až s koncem *druhé světové války a porážkou Japonska. Třicátá osmá rovnoběžka, původně vojenská *demarkační linie stanovená velmocemi v průběhu druhé světové války, se po osvobození země postupně stávala dělicí čarou mezi severem a jihem Korejského poloostrova a od korejské války (1950–1953) až do dnešní doby je hranicí dvou korejských států: Korejské republiky na jihu a Korejské lidově demokratické republiky na severu.$Přibližně na počátku naší éry se do Koreje dostalo *čínské písmo společně s klasickými konfuciánskými spisy. Zatímco *konfucianismus začal plnit svou státotvornou i společenskou úlohu o mnoho staletí později, čínské znaky byly přijaty pro zápis korejského jazyka. Přes určité úpravy, které měly sloužit k zachycení gramatického systému korejštiny (například úřednické písmo //*idu//), platily jak znaky, tak i klasická *čínština oficiálně pro zápis takzvané „vysoké literatury“ až do konce 19. století. Psaly se jím všechny vážné žánry, tzn. naučná literatura všeho druhu, *poezie a próza v čínském stylu. V polovině 15. století sice *král Sedžong inicioval vytvoření korejského hláskového písma //hunmindžŏngŭm// („systém správných hlásek pro vzdělání lidu“), které mělo pomoci odstranit negramotnost, ale tento pozitivní a z lingvistického hlediska ojedinělý počin zůstal dlouho mezi vzdělaneckou vrstvou bez odezvy. Hláskové písmo bylo považováno za „nízké, ženské“ a v žádném případě nedokázalo odstranit znaky; ty z psaného textu a literatury nevymizely dodnes. Oficiálního uznání se korejská abeceda dočkala až koncem 19. století v rámci rozsáhlého reformního *hnutí, které souviselo i se vzedmutím *nacionalismu.$Nejstarší životní filozofie a náboženské představy obyvatel Koreje – *animismus a *totemismus – měly svůj původ v uctívání živých bytostí i neživých věcí, ve víře v duchy, ve vztahu k *přírodě a *vesmíru. Tato prehistorická *náboženství (společně se *šamanismem) nevymizela ze života lidí ani po příchodu konfucianismu, *taoismu a *buddhismu, jež měly, alespoň ve vyšších vrstvách korejské společnosti, podstatnější vliv. Šamanismus, i když je dnes chápán spíše jako součást *kulturního dědictví, zanechal přesto v korejském vnímání *světa podstatné stopy, projevující se především úctou k světu živých i mrtvých. Z nábožensko-filozofických systémů, které se do Koreje dostaly přes Čínu v době Tří království, měl po mnoho staletí největší vliv buddhismus, uplatňovaný pod královskou patronací až do 14. století jako státní náboženství. Buddhismus se pro svou *tolerantnost nestavěl proti původním náboženstvím, jeho laická podoba dokonce absorbovala různé prvky lidových představ. Pronikl do všech oblastí kultury a jeho vliv na literaturu se projevuje v různé míře v celých dějinách korejského písemnictví.$Do všech sfér života korejské společnosti se však zřejmě nejvýrazněji otiskl konfucianismus a jeho *pět základních vztahů, které vymezovaly mezilidské vazby od panovníka až po kastovně nejnižší. Jejich danost a neměnnost dávaly vládcům možnost přehledně kontrolovat společnost a určovaly mimo jiné i vztah muže a ženy. Zároveň se však konfucianismus zasloužil o rozvoj vzdělanosti, kultivovanosti a stanovil měřítka pro ideální lidské chování, na nichž staví korejská společnost i v dnešní době.$(Viz též *sexualita, erotika, láska a manželství – korejská civilizace, *smrt a pohřeb – korejská civilizace.) (Miriam Löwensteinová)