*civilizace utvářející se od 8. století př. n. l. na italském území, původně v *Římě a okolí. *Římané, kteří sami byli především zemědělci a vojáky, přijali mnohé civilizační podněty od svých vyspělejších sousedů *Etrusků (*písmo, *kult, konstrukční a urbanistické zásady) a později i od *Řeků. Římská civilizace se utvářela postupně, s jistým zpožděním za ostatními významnými středomořskými *etniky, která vytvořila svébytné kulturní systémy.$Pragmatičtí a „jednodušší“ Římané neměli vlastní hluboké kořeny, jež by je vedly k spekulativnímu poznání jsoucna, jak je rozvinuli Řekové. Soustředili se na rozvoj státní *správy, *vojenství a *strategie, soudnictví a věcného zaznamenávání důležitých historických událostí podle analistického schématu. Při utváření římské civilizace se spojily domácí etrusko-italické zásady a zvyklosti s postupnou *recepcí řecké literární, výtvarné a vědomostní *kultury, která od 3. století př. n. l. pro Římany představovala dokonalou normu, jakou si při svém mocenském vzestupu chtěli osvojit. Rozdíly v mentalitě způsobily i to, že Římané preferovali účelnost, sepětí s praxí. Proto nejvíce originality osvědčili v oblasti architektury, jež patří k jejich nejvýznamnějším přínosům, počínaje inženýrskými *stavbami, jako jsou *vodovody a silnice. Rozvinuli nový nosný systém založený na použití oblouku a klenby, který jim dovoloval konstruovat složitější a členité stavby s výraznou tektonikou. Dokázali využít nových a progresivních materiálů – cihly a lité zdivo (římský cement). V oblasti obrazových umění byli Římané ovlivněni Řeky, přejali jejich obrazovou řeč, ale vnesli do ní svůj smysl pro konkrétnost, zachycení jednotlivců (realistický portrét) i konkrétních událostí, které si zasloužily oslavu (vojenská vítězství, *triumfy, kultovní a náboženské průvody). I když Římané použili na začátku *císařství k oslavě a reprezentaci své civilizace *řecké umění, nelze v tom spatřovat jen pouhé epigonství někdejších *barbarů a profanaci toho, co vytvořili Řekové. Římská kultura se vyvíjí v jiném *kontextu a přiblížení se řeckému výtvarnému *názoru dalo vzniknout reprezentativní tvorbě, která důstojně prezentovala to nejlepší, co obě *antické civilizace byly schopny vytvořit.$Římský *utilitarismus spočíval ve schopnosti uvést do praxe to, co je jejich vlastním přínosem – legislativa, řečnictví, vojenství, strategie, teorie a správa státu, právní systém a *zákonodárství –, ale i to, co sami přejali, dotvořili, postupně transformovali a předali dalšímu vývoji. V tomto ohledu Římané prodloužili životnost řecké kultury, s níž se ztotožnili, a novou výtvarnou *syntézu jako důležitý civilizační faktor rozšířili do všech končin, kde se uplatnila jejich moc, ale zároveň s tím i funkční *byrokracie a účelná a jednotná správa v rámci mnohonárodního státního útvaru. Jako úřední *jazyk byla užívána *latina a respektovala se *řečtina jako jazyk kultury, vědy a některých kultů. Prvními šiřiteli římské civilizace byli de facto všestranně zdatní vojáci, kteří budovali první komunikační spoje. Na dobytých územích byla vybudována *města, v nich *chrámy, školy, lázně, amfiteátry a místní *aristokracie byla zapojována do veřejných *úřadů jak doma, tak postupně i v Římě.$Přijatelnost a fungující byrokracie mocného státu, který chránil své hranice, nabízel vyspělou kulturu a přitom si byl vědom multikulturní skladby svého obyvatelstva, představovaly dostatečné účinné faktory, které by byly zárukou celistvosti *římské říše, kdyby se od 2. poloviny 2. století nemnožily útoky ze strany barbarů migrujících do *Evropy a ve spojitosti s těmito jevy se neprohlubovala duchovní a ekonomická *krize. Přesto byla římská civilizace ve svém dalším vývoji přitažlivá i pro germánské barbary, kteří se ochotně seznamovali s její kulturou, i pro nově se formující náboženské směry, jako bylo *křesťanství, které převzalo a zachovalo mnohé z římské správy, organizace a kultury, byť v rozporu s antickým *polyteismem.$Tak se mohlo poměrně mnoho faktorů z římské civilizace transformovat do pozdější doby a to, čím antika byla zajímavá, vytvořilo základy k její následné středověké a novodobé recepci ve smyslu zásad „traditio et renovatio“.$(Viz též *sexualita, erotika, láska a manželství – antické civilizace, *smrt a pohřeb – římská civilizace.) (Jaroslav Malina, Marie Pardyová)