označení *civilizací rozvíjejících se na *Předním východě, jež patří z historického hlediska mezi nejstarší a nejvýznamnější civilizace naší planety, s velkým kulturním vlivem na okolní oblasti včetně výrazného ovlivnění kořenů *antických civilizací. Krajinný reliéf Předního východu byl dotvořen poměrně pozdě, až v průběhu mladších čtvrtohor (*holocénu), a je značně různorodý. Ze severozápadu a severu jej ohraničují pásy hor, na západě tvoří přirozený okraj východní pobřeží Středozemního moře, zatímco na jihu jsou hranice nejasné, neboť *kulturní krajina zde přechází v suchou *step a místy i v *poušť. Celé území leží v subtropickém klimatickém pásmu se značnými výkyvy počasí. Složitě jím též prochází izohyeta (roční srážková křivka) 200–250 mm, podmiňující nejen výskyt planě rostoucích a později domestikovaných kulturních plodin (*obilniny, *luštěniny), ale i jejich pěstování a případnou závislost na umělém zavlažování. Rok se dělí v podstatě na období sucha a tepla a chladna a vlhka, četné jsou uzavřené *biotopy, které podmiňovaly dobu i intenzitu osídlení *člověkem.$Od *střední doby kamenné (mezolitu) tvořil Přední východ jádro takzvaného Úrodného půlměsíce, kde lidé začali na severních a severozápadních náhorních plošinách (Zagros, *Kurdistán a jinde) sbírat a následně v *mladší době kamenné (neolitu) pěstovat obilniny. K domestikaci užitkových zvířat došlo později v *Levantě, ve stepích pod *Malou Asií.$Ovlivňování přírodního procesu člověkem vedlo k vzniku *zemědělství a dobytkářství, jež tehdejší „lidstvo“ odpoutalo od bezprostřední závislosti na *přírodě. Obě základní činnosti zajišťující obživu měly dalekosáhlé demografické důsledky. Již v *pravěku zde vznikala první stálá *sídliště, která postupně získávala podobu *vesnic. Na příhodných místech (například v palestinském *Jerichu již od konce 9. tisíciletí př. n. l.) vesnice bohatly a měnily se na sídliště městského typu.$Člověk se prací také „*emancipoval“, prudce se urychlilo tempo rozvoje *tvořivosti, došlo k zmnožení a uplatňování nových *objevů*vynálezů a časem se pozvolna měnil i charakter *společnosti. Starý Přední východ na sklonku pravěku a na úsvitu dějin tvořilo několik samostatných oblastí, kde vznikly svérázné *kultury*civilizace. Jedna z nejstarších se počala rozvíjet v *Mezopotámii, v rozsáhlé kotlině a v povodí mezi řekami Eufrat a Tigris. Zde vznikala od 4. tisíciletí př. n. l. první *města*hradbami a později i se správními středisky – *paláci*chrámy. Obyvatelé měst se setkali s novými problémy. Dostávali se často do *konfliktů se svými sousedy: o právo na vodu, o vstup na cizí pozemek, o novou půdu … Přitom v nejúrodnějších oblastech, v záplavových údolích Eufratu a Tigridu, mohli v zemědělství dosáhnout trvalých úspěchů jen stavbou a udržováním hrází a kanálů, což vyžadovalo práci a úsilí mnoha lidí. Také museli vést a rozvíjet čilý obchod. Takové problémy už nemohli vyřešit bez specializace a bez vyspělé *správy. Dříve, v období vesnické pospolitosti, dělali bezmála všichni všechno: společně pracovali na polích a společně se účastnili většiny rozhodnutí. Teď se museli zabývat spoustou různých činností, bylo zapotřebí mnoha výrobků určitého druhu, které se pak směňovaly. Vznikla *řemesla („a ševci se začali držet svých kopyt“). Poznatky v jednotlivých oborech činnosti se množily a prohlubovaly, stejně jako v životních situacích. Mezopotamská města ovládali a spravovali především chrámoví *kněží. Vlastnili spoustu pozemků a zaměstnávali zemědělce, hrnčíře, šperkaře … Brali od nich jejich výrobky a rozdělovali je ostatním. Hlavní kněží řídili veškerou činnost a ponechávali si velký podíl z výroby. Vynalezli *písmo, aby mohli lépe vést správu *chrámového hospodářství. Nejprve psali účty, pak teprve *modlitby, básně, *legendy …$Tato proměna bývá připisována příchodu lidu, který jsme podle titulatury v historických nápisech mnohem mladších akkadských a babylonských *králů nazvali *Sumery. Původ Sumerů je nejasný a stejně nejasné zůstává i zařazení jejich *jazyka. Největším civilizačním darem, který nám Sumerové odkázali, bylo písmo. Nejstarší texty na hliněných tabulkách byly objeveny na jihu Mezopotámie v městě *Uruku a pocházejí z konce 4. tisíciletí př. n. l. Sumerové dospěli od *piktografického písma až k písmu částečně fonetickému, přičemž původní obrázky změnili v řetězce klínů. Sumerský Uruk se jako Erech objevuje i v textu //*Starého zákona// a jistě to není náhoda. Jiným slavným sumerským městem je *Ur (sumersky; akkadsky Uri[m]), který patří k nejvýznamnějším *lokalitám pro poznání *prehistorie*historie Mezopotámie i základů civilizace. Ur byl osídlen od doby *obejdské kultury v 5. tisíciletí př. n. l. až po 4. století př. n. l.; jak dokládá zejména takzvané královské *pohřebiště (bohatě vybavené *milodary), význam města zřejmě kulminoval na počátku III. raně dynastického období ve 26.–25. století př. n. l. Urské pohřebiště vydalo mnohá *svědectví o pozemském životě Sumerů, o vysoké kulturní vyspělosti dvorského prostředí i o významném postavení některých žen.$U zrodu písma v Mezopotámii však stáli nepochybně i *Semité. Jména jejich *písařů, objevující se na jinak „sumerských“ archaických hliněných tabulkách, a také jména vládců, kteří podle pořízených seznamů panovali „před potopou světa“, rozhodně nebyla sumerská. Dějiny sumerských městských států skončily ve 24. století př. n. l. vytvořením Akkadské říše (*Akkad), založené králem *Sargonem. Legendu o tom, že Sargon byl sice milovaným, ale nepřípustným nemluvnětem, dostal o tisíc let později do vínku i biblický *Mojžíš. Jedno nemluvně položili do košíku na Eufratu a druhé na egyptském Nilu. Na konci 3. tisíciletí př. n. l. dochází za 3. dynastie urské ještě jednou k obnovení sumerské samostatnosti. Tehdy byly také pravděpodobně vytvořeny první písemné záznamy starých sumerských *mýtů, které se tradovaly po celá staletí.$Dějiny Předního východu řídily po celé 2. tisíciletí př. n. l. původně nomádské amorejské *kmeny. Jejich státotvornost prokázala v Mezopotámii existence starobabylonské říše. Do hry však vstupují i další etnické skupiny – *Chetité z Malé Asie, tajemní *Kassité a později též *Izraelité*Aramejci. O slovo se hlásí také *Asyřané a město *Babylon mnohokrát ztrácí svou suverenitu. Ve východním Středomoří se usadili *Foiničané, zdatní *řemeslníci, stavitelé, mořeplavci a *obchodníci, kteří se postarali o rozšíření čistě fonetického (slabičného) písma (první abeceda), jež se vyvinulo v druhé polovině 2. tisíciletí př. n. l. u západních Semitů; posléze *Řekové přetvořili písmo převzaté už v 9. až 8. století př. n. l. od Foiničanů v písmo důsledně hláskové (vytvořením samostatných znaků pro samohlásky); o století či dvě století později převzali písmo od Řeků *Etruskové a od nich zřejmě *Římané, čímž vzniklo nejrozšířenější evropské písmo – latinka.$Úrodné pásy v syrsko-palestinské oblasti si rozdělily mezi sebou semitské kmeny, utvářejíce někde lokální knížectví. Přibližně od 13. století př. n. l. zkomplikovaly situaci ve východním Středomoří takzvané *mořské národy, které sem pronikly z egejské oblasti, pravděpodobně po dlouhém putování suchými kraji Přikaspí a Černomoří. Některé z nich byly snad i *Indoevropany, stejně jako Chetité.$Starý Přední východ se tak stal „kotlem národů, kultur a civilizací“, v němž se v *míru i za *války svářely nejrůznější vzájemné vlivy. Tento fakt potvrzuje v příhodné zkratce i vyprávění o praotcích v starozákonní knize //*Genesis//. Jak známo, Terachův syn Abram vyšel z Kaldejského Uru. Toto místo nemuselo být zrovna slavným sumerským městem Ur, ale leželo jistě v Mezopotámii. Abram, který žil pravděpodobně v 18. století př. n. l., mohl tedy poznat doznívající ozvěny sumerské kultury a znal *Babylonii. Jeho putování podél Eufratu a přes *Charrán vedlo do *Kanaánu (východního Středomoří) a skončilo v Egyptě. Potom se Abram vrací přes Palestinu a nepřímo se účastní válek mezi Babylonií a *Elamem (*Persií). Teprve když uviděl skoro celý tehdejší kulturní svět Úrodného půlměsíce a utvrdil se ve víře v jediného *Boha, došlo k uzavření smlouvy s Hospodinem (*Jahve). *Patriarcha na konci svého života (teď již jako *Abraham) kupuje od Chetitů Makpelskou jeskyni, aby měl *hrob pro zemřelou Sáru i pro sebe. Tak je dokončena jeho dlouhá a podivuhodná cesta k nové víře, která by nikdy nevznikla bez překonání mnohobožství a bez poznání tradic hlavních starověkých kultur Předního východu.$(Viz též *Mezopotámie, *sexualita, erotika, láska a manželství – civilizace starověkého Předního východu *smrt a pohřeb – civilizace starověkého Předního východu.) (Blahoslav Hruška)