britský prozaik, dramatik, žurnalista a diplomat. Po ukončení Westminsterské školy, kde získal dobré vzdělání, vstoupil do diplomatických služeb (stal se britským *konzulem ve Smyrně, nyní turecky Ismir) a poté krátce pracoval ve Východoindické společnosti v Bombaji. Jeho dobrodružná povaha mu však znemožnila vykonávat pravidelné a spořádané zaměstnání a žít na jednom místě. Pokoušel se uživit jako žurnalista, prozaik a dramatik – s nevelkým úspěchem: několikrát se dokonce dostal do vězení pro dlužníky. Hmotný nedostatek také způsobil, že sepsal rozvernou erotickou novelu //Memoirs of a Woman of Pleasure// (Memoáry kurtizány, 1749), kterou prodal za pouhých dvacet guinejí prozíravému nakladateli; ten pak v krátké době na knize vydělal deset tisíc liber.$Toto dílo, vydávané většinou pod názvem //Fanny Hillová//, se stalo jedním z nejslavnějších děl světové erotické literatury. Zprvu bylo šířeno tajně, teprve ve svobodomyslnějším 20. století, kdy získalo také šanci vstoupit do dějin krásné literatury, se stalo obecně čtenářsky přístupné. V novém *kontextu začalo být rovněž doceňováno to, co bylo v jiných obdobích přehlíženo – historicko-informativní hodnota díla a schopnost podat obraz *mravů své doby. Osudy šíření Clelandova rukopisu jsou do jisté míry i dějinami legalizace erotiky v západoevropské společnosti. Již její první vydavatel Ralph Griffiths uvedl, že kniha byla vytištěna „pro G. Fentona ze Strandu“, jak se později ukázalo, pro fiktivní osobu, aby se chránil před případnými útoky mravokárců. Nakladatelé a knihkupci nicméně //Fanny Hillovou //úspěšně šířili, mimo jiné jako „soukromé“ tisky, a na knize vydělávali. Dostávali se však do soudních sporů a byli nejednou stíháni a postihováni. Ještě v roce 1963 vedla „Newyorská obchodní komora společně s pěti státními zástupci z okresů státu New York rozsáhlou kampaň za soudní zákaz této publikace“. (Ivo Pospíšil)