francouzský občanský zákoník přijatý v roce 1804 z podnětu *Napoleona I. (vstoupil v platnost 23. 3. 1804, v roce 1807 přejmenován na //Code Napoleon//, v roce 1816 opět na //Code civil//), obsahuje 2281 článků ve 4 dílech (Úvod, 1. kniha: osobní právo, 2. kniha: věcné právo a 3. kniha: dědičné, trestní, manželské, majetkové, zástavní a hypoteční právo); upravoval majetkové a rodinné poměry.$Zákoník sice prošel změnami, jako takový však platí dodnes, přes četné novelizace zůstává díky dobré prvotní redakci přehledný a srozumitelný. Na základě myšlenek pocházejících z dob *Velké francouzské revoluce, tehdy považovaných za pokrokové (*rovnost před zákonem, uznání svobody jednotlivce a nedotknutelnosti vlastnictví, *odluka církve od státu a zavedení povinného občanského sňatku), měl zákoník značný vliv na *zákonodárství a právní praxi v *Evropě – ovlivnil právo v řadě zemí západní Evropy (přímo zaveden v Belgii, Itálii, Španělsku), Latinské Ameriky a bývalých francouzských a belgických kolonií; stal se vzorem pro další občanské zákoníky, například i pro rakouský z roku 1811. (František Čapka, Jaroslav Malina)