italský malíř; významný představitel vrcholné italské <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('renesance')">*renesance</span>. Pracoval v&nbsp;Parmě a&nbsp;jeho dílo stojí v&nbsp;příkrém protikladu k&nbsp;velkolepému klasicismu, který převládal v&nbsp;Římě a&nbsp;ve Florencii. V&nbsp;Corregiově tvorbě se projevují <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('manýrismus')">*manýristické</span> tendence i&nbsp;prvky iluzionismu, jimiž připravoval prostor baroknímu malířství; obrazy a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('freska')">*fresky</span> námětově těžící zejména z&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('bible')">*bible</span>, křesťanských dějin a&nbsp;mytologie se vyznačují pohybem, který vytvářel důmyslnou kompozicí pomocí diagonál a&nbsp;spirál.$Correggiovy práce v&nbsp;sobě mají jemnou smyslovost, na svou dobu a&nbsp;své stylové prostředí nevídanou. Srovnáme-li například obraz //Tři Grácie// (dnes v&nbsp;Chantilly) od <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Raffael')">*Raffaela</span> (1483–1520) s&nbsp;Correggiovým zpracováním stejného námětu, jak ho ztvárnil (dlužno připustit, že poněkud později) na lunetě v&nbsp;Camera di San Paolo v&nbsp;Parmě, překvapí nás ohromný rozdíl. Obě kompozice sice úzce souvisejí se svým helénistickým vzorem, avšak všechny změny, které Correggio provedl, sledují záměr soustředit pozornost na atraktivní bohyně, které je třeba vnímat prostě jako ženy.$Delikátní rafinovanost, kultivovanou smyslnost a&nbsp;erotismus zvláště mistrovsky uplatnil v&nbsp;mytologických výjevech: //Jupiter a&nbsp;Antiopé//, 1524–1525, //Antiopin sen//, 1528, //Alegorie neřesti// a&nbsp;//Alegorie ctnosti//, 1532–1533 aj. V&nbsp;letech 1530 až 1532 namaloval čtyřdílný erotický cyklus (hraničící až s&nbsp;lascivností) //Jupiterova milostná dobrodružství: Danae, Léda s&nbsp;labutí, Íó, Ganymédés//; například obraz //Léda s&nbsp;labutí// Corregio pojal jako dostaveníčko <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Léda')">*Lédy</span> obklopené koupajícími se družkami, které jejímu spojení s&nbsp;Diem „voyeursky“ přihlížejí. Je fascinující, jak všechny tyto obrazy předjímají představy <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('baroko')">*barokního</span>, a&nbsp;dokonce <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('rokoko')">*rokokového</span> stylu. Žádná z&nbsp;proslulých erotických kompozic předního představitele francouzského rokoka Françoise <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Boucher, François')">*Bouchera</span> (1703–1770) není ve vyjádření sexuálního odevzdání tak citově a&nbsp;smyslově bohatá jako Correggiova //Io v&nbsp;Jupiterově objetí//, která vznikla kolem roku 1530. Zejména na této postavě je patrné, jak se za dobu kratší než sto let změnil vztah k&nbsp;lidskému tělu. Nymfa je zde zcela jinou bytostí než //Betsabé v&nbsp;lázni//, kterou lze vidět na barevné <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('iluminace')">*iluminaci</span> ve středověkém rukopisu //Kniha církevních hodinek Marguerite de Coëtivy//. Její tělo nepodněcuje stud, ale je jemným a&nbsp;něžným nástrojem radosti. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Malina, Jaroslav A.')">Jaroslav Malina</span>)