mytická dvojice českého dávnověku, námětově těžící z antického *mýtu*Amazonkách a z obecně rozšířené látky o dívčích *válkách, v nichž se ženy pomocí zbraní a lsti snažily uchovat své nezávislé, popřípadě vůdčí (matriarchální) postavení. Nejznámějším vyprávěním tohoto typu v českém prostředí se stalo zpracování Václava *Hájka z Libočan – o krásné Šárce a vladykovi Ctiradovi (autor jej datuje do roku 742). V tomto příběhu, který je zaznamenán v //Dalimilově kronice //a který je též vzdáleným ohlasem starozákonního mýtu o *Samsonovi a Dalile, se Šárka po domluvě se svými družkami nechala připoutat ke stromu v místech, kudy měl projíždět Ctirad a jeho družina. Šárka oklamala lživým vyprávěním a svým luzným zjevem Ctirada i jeho průvodce. Muži sestoupili z koní, odložili zbraně a jali se ve stínu stromu popíjet nabídnutou medovinu. Pro přivolané dívky nebylo obtížné zajmout Ctirada a pobít jeho průvodce. Ctirad byl popraven na Děvíně, před zraky Přemyslových bojovníků, kteří se shromáždili v podhradí.$Hájkovy literární mystifikace daly významný podnět ke vzniku nové mytické tradice a nových symbolických okruhů. Díky jeho vyprávění jméno Šárka v české kulturní oblasti začalo působit jako *symbol ženské krásy, lstivosti a proradnosti. Námět ztvárnila řada českých sochařů a malířů: Mikoláš Aleš, Quido Kocián, Josef Václav *Myslbek, Olbram *Zoubek aj. (Jaroslav Malina, Jiří Pavelka)