záměrné úpravy tvaru a velikosti končetin nejčastěji za účelem estetickým (přiblížení se ideálu krásy vnímaném danou kulturou) či v rámci snahy vymezit sociální status jedince. Častou technikou bylo používání ozdobných kovových kruhů za účelem zeštíhlení či prodloužení končetiny (*Dajakové na Borneu, některé kmeny na území dnešního Myanmaru). Váha těchto ozdob mohla dosahovat až 30 kg. U kmene Ačoli bylo popsáno navlékání úzkých ozdobných kruhu na horní část paže již v dětství. V průběhu růstu potom často docházelo k zaškrcení končetiny a omezení jejího normálního vývoje. U některých indiánských kmenů na území Guayany bylo popsáno sešněrování nohou, jehož účelem bylo docílit silnějších lýtek. Nejznámější jsou deformace nohou v tradiční Číně, způsobené jejich ovazováním v útlém dětství (viz *zlaté lotosy). Také v *euroamerické civilizaci docházelo a dochází k častým deformacím končetin zejména vlivem nevhodné obuvi, jejíž tvar neustále podléhá aktuálním módním trendům (zejména společenská obuv žen) a nerespektuje přirozený tvar lidského chodidla. (Kateřina Boberová, Tomáš Mořkovský)