nejčastěji nošením ozdobných kovových kruhů. *Zvyk deformování krku byl rozšířen u žen z kmenů obývajících Pobřeží Slonoviny, které si neustále zvyšovaly počet železných kruhů na krku, aby docílily jeho zdánlivého prodloužení. Také ženy z etnika *Padaungů v jižní části Myanmaru nosí mosazné kruhy kolem krku. Když dívka dospěje do věku kolem desíti let, dostane pět mosazných prstenců, které si musí navléci na krk. Každý rok přibývají nové kruhy. S přibývajícím počtem kruhů jsou ramena tlačena dolů, takže se krk opticky natáhne až na třicet centimetrů. Výzkumy prokázaly, že ke skutečnému prodloužení krční páteře nedochází. Optické prodloužení krku je dáno zejména stlačením klíčních kostí směrem dolů. Dívky trpělivě snáší celou proceduru, aby dosáhly větší sexuální přitažlivosti. Kruhy se stanou permanentní oporou pro hlavu. Když se vdaná žena v minulosti dopustila cizoložství, bývalo zvykem potrestat ji odnětím všech kruhů ze šíje. Panovala představa, že takto deformovaný krk nebude moci udržet váhu hlavy, a ta proto bude stále padat dolů. Mnoho žen, které přistoupily ke *křesťanství, si kruhy z krku sejmulo, avšak žádnými průvodními potížemi netrpí. (Kateřina Boberová, Tomáš Mořkovský)