český básník, prozaik, publicista a&nbsp;překladatel. Demlovu tvorbu – obdobně jako například dílo Ladislava <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Klíma, Ladislav')">*Klímy</span> nebo Josefa <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Váchal, Josef')">*Váchala</span> – lze jen s&nbsp;obtížemi zařadit do vývojového <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kontext')">*kontextu</span> české literatury. Avšak u&nbsp;jeho raných děl, řazených mezi nejzdařilejší české básnické prózy, byl tento problém brzy odstraněn: sami literáti se přičinili, aby literární historiografie vzala Demla na vědomí. K&nbsp;těmto dílům patří zejména sbírka krátkých próz //Moji přátelé// (1913) – věnovaná květinám. K&nbsp;jejímu hravému asociativnímu lyrismu se přihlásili <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('poetismus')">*poetisté</span>. Vývojově iniciativními se staly také Demlovy meditativní prózy //Hrad smrti// (1912) a&nbsp;//Tanec smrti// (1914), předjímající postupy a&nbsp;metody <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('surrealismus')">*surrealistické</span> poetiky. Již zde se projevovaly tendence, které provázely celou následující Demlovu tvorbu: smyslová vnímavost, zjitřenost a&nbsp;sklon k&nbsp;mysticismu hledajícímu ospravedlnění lidské existence ve vztahu k&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('bůh')">*Bohu</span>. Mimo dobové trendy a&nbsp;proudy stála také jeho rozsáhlá následující literární tvorba; literární kritika – až na výjimky – ji odmítala a&nbsp;historiografie ji přijímala se značnými rozpaky: neupírala Demlovi talent, ale vytýkala tvarovou neukázněnost, neúctu k&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('tradice')">*tradici</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('autorita')">*autoritám</span>, žánrovou přelétavost a&nbsp;promíšenost. Jeho tvorba totiž představovala koláž útvarů spadajících do funkčně odlišných jazykových oblastí – nejednou se ocitala na hranici mezi prostě sdělovací, publicistickou, deníkovou a&nbsp;krásnou literaturou.$Demlovy <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('názor')">*názory</span> a&nbsp;komunikační strategie vyvolávaly ostré odsudky, nesouhlasné reakce a&nbsp;polemiky, značně přesahující oblast literatury, nebo přehlížení a&nbsp;mlčení, což bylo dáno především skutečností, že byl <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kněz')">*kněz</span>, takže čtenářská obec očekávala, že bude obhajovat a&nbsp;prezentovat postoje a&nbsp;hodnoty stanovené přísnými regulemi <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('církev, římskokatolická')">*katolické církve</span>. Dokázal být křesťansky pokorný, schopný prožívat a&nbsp;sdílet bídu, bolest a&nbsp;utrpení svých bližních. Ve svých literárních vystoupeních se ovšem projevoval také jako kverulantský, žlučovitý, ješitný, sobecky sebestředný moralista, který nebyl ochoten sklonit se před žádnou světskou ani církevní autoritou. Jevil se nejednou jako neukázněný tvůrce bez autocenzury a&nbsp;autokritičnosti, který si v&nbsp;rámci krátkého slovesného útvaru často protiřečí. Vnímavější části čtenářů bylo i&nbsp;za této situace nicméně zřejmé, že literární tvorba se stala integrální složkou Demlova života a&nbsp;že do ní vstupuje autorova každodennost. Autobiografické zaměření bylo zvláště zřetelné na jeho „denících“ psaných po vzoru Leona Bloye a&nbsp;průběžně vydávaných pod souhrnným názvem //Šlépěje// (1917–1941, 26 svazků).$Základními silami Demlova světa je <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('milost, Boží')">*Boží milost</span> a&nbsp;pokušení satanovo. Autor směřuje k&nbsp;Bohu, ale je vzrušován a&nbsp;svazován, – a&nbsp;to bez ohledu na skutečnost, že <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('církev, římskokatolická')">*římskokatolická církev</span> mu přikazovala žít v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('celibát')">*celibátu</span>, – <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('láska')">*láskou</span> k&nbsp;ženě (//Miriam//, 1916). Klade si rouhačské otázky, prozrazuje temná hnutí své mysli, dává průchod erotickým vzpomínkám a&nbsp;představám. Obdobná témata se vyskytují také v&nbsp;próze //Zapomenuté světlo// (1934), komponované jako otevřený dopis. Zamýšlí se nad láskou pozemskou i&nbsp;teologií lásky. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Pavelka, Jiří')">Jiří Pavelka</span>)