francouzský osvícenský filozof, spisovatel, teoretik umění, výtvarný kritik, esejista a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('encyklopedisté')">*encyklopedista</span>; zabýval se též problematikou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('společnost')">*společnosti</span> a&nbsp;mravnosti, jejíž očistu spatřuje v&nbsp;návratu k&nbsp;instinktivnímu chování. Patřil k&nbsp;nejoriginálnějším a&nbsp;současně nejproduktivnějším tvůrcům a&nbsp;představitelům francouzského <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('osvícenství')">*osvícenství</span>. Pocházel ze skromných poměrů, takže celý svůj život jen obtížně získával prostředky k&nbsp;obživě rodiny a&nbsp;k&nbsp;pokrytí vlastních životních výdajů, spjatých s&nbsp;jeho bouřlivým milostným a&nbsp;společenským životem v&nbsp;kavárnách a&nbsp;šlechtických salonech. Potýkal se však nejen s&nbsp;nouzí, ale také s&nbsp;nepřízní osudu a&nbsp;neporozuměním. Často se dostával rovněž do konfliktů s&nbsp;absolutistickou královskou a&nbsp;církevní mocí. Jeho díla (včetně jednotlivých svazků „<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('encyklopedie')">*encyklopedie</span>“, které redigoval) byla zakazována, cenzurována (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('cenzura')">*cenzura</span>) a&nbsp;veřejně hanobena pro ateistické a&nbsp;kritické společenské tendence. Za své <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('názor')">*názory</span> byl pronásledován a&nbsp;na krátký čas dokonce vězněn. Na evropských panovnických dvorech měl ovšem také ctitele a&nbsp;obhájce. Ve známost vešlo zejména duchovní přátelství Diderota s&nbsp;ruskou carevnou Kateřinou II., na jejímž dvoře v&nbsp;Petrohradu v&nbsp;letech 1773 až 1774 pobýval a&nbsp;která odkoupila (autor se v&nbsp;té době ocitl ve velké finanční tísni) Diderotovu knihovnu, včetně některých jeho rukopisů.$Za Diderotova života bylo jeho literární dílo známo pouze úzkému okruhu elitních čtenářů, neboť je knižně nepublikoval. Obával se nejen církevní a&nbsp;královské zlovůle, ale zřejmě také nepochopení čtenářstva. Oprávněnost těchto obav ostatně potvrdila posmrtná vydání některých Diderotových děl (například jeho románu //La religieuse// [Jeptiška], vznik 1760, první knižní vydání 1796). Za svého života byl znám především jako hlavní tvůrce, redaktor a&nbsp;organizátor //Encyclopédie, ou dictionnaire raisonné des sciences, des arts et des métiers //(Encyklopedie aneb racionálního slovníku věd, umění a&nbsp;řemesel, 1751–1772), dále pak jako filozof, teoretik umění, dramatik a&nbsp;autor odborné a&nbsp;popularizační literatury. Šíře jeho odborných a&nbsp;uměleckých zájmů a&nbsp;jeho pracovitost dodnes vzbuzují obdiv. Diderotova literární díla, v&nbsp;nichž se také završoval autorův myslitelský vývoj, byla objevována postupně až po jeho smrti, a&nbsp;to mnohdy za podivuhodných okolností. Například jeho slavný román //Le neveu de Rameau// (1762, česky: //Rameauův synovec//, 1904 [Praha: Pelcl], 1940 [Praha: P. Prokop]) vyšel nejprve v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Goethe, Johann Wolfgang von')">*Goethově</span> překladu v&nbsp;roce 1805; německy (v&nbsp;roce 1792) byla publikována nejdříve rovněž první tištěná <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('verze')">*verze</span> románu //Jacques le fataliste et son maître// (psáno 1773, vydáno 1796, česky: //Jakub fatalista a&nbsp;jeho pán//. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a&nbsp;umění, 1955), která se poprvé na veřejnosti objevila v&nbsp;rukopisném časopise //Literární korespondence//, vydávaném asi ve dvaceti výtiscích.$Diderotovy filozofické romány zapůsobily na vývoj moderního evropského románu. Jeho <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('ironie')">*ironie</span>, schopnost humorné nadsázky, sklon k&nbsp;mystifikacím (jako literární mystifikace původně vznikla proticírkevní //La religieuse //[1760, česky: //Jeptiška//. Praha: Nákladem Volné myšlenky československé, 1928, Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a&nbsp;umění, 1963]) a&nbsp;jeho vypravěčské strategie a&nbsp;hry se čtenářem jsou vnímány jako projevy a&nbsp;postupy, které v&nbsp;rámci takzvané vysoké literatury zcela legalizovala až postmoderní doba (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('postmodernismus')">*postmodernismus</span>). Není náhodou, že k&nbsp;Diderotovi se v&nbsp;esejích a&nbsp;románové tvorbě hlásí přední současný světový romanopisec Milan <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Kundera, Milan')">*Kundera</span>, jenž román// Jakub fatalista a&nbsp;jeho pán //úspěšně zdramatizoval. Diderotův //Jakub fatalista a&nbsp;jeho pán// představuje originální, žánrově velmi obtížně identifikovatelný útvar. Jeho hlavním hrdinou je autorský vypravěč, který si pohrává stejně s&nbsp;postavami jako se čtenáři. Vypravěč „románu“ oslovuje v&nbsp;textu čtenáře, na něž se obrací, radí se s&nbsp;nimi a&nbsp;současně je vodí za nos. Obdobně se chová sluha-pábitel Jakub ke svému pánovi, jemuž na společných cestách vypráví příběh své velké a&nbsp;zřejmě jediné, životní lásky. Jakub a&nbsp;jeho tolerantní pán se spolu dobře baví, ale také vedou pře a&nbsp;disputace na řadu obecných témat (přátelství, žena, věrnost, důvěřivost …). Román je rozvětven o&nbsp;více či méně rozsáhlá vyprávění dalších postav, s&nbsp;nimiž se Jakub a&nbsp;jeho pán setkají. Jedním z&nbsp;hlavních témat románu se stala <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('láska')">*láska</span>. Diderot je při zachycování milostných scén velmi otevřený a&nbsp;nápaditý, místy až voyeurský. Dokáže však zachytit prchavé kouzlo erotiky i&nbsp;milostného citu. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Malina, Jaroslav A.')">Jaroslav Malina</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Pavelka, Jiří')">Jiří Pavelka</span>)