organizovaná činnost mající zpravidla napravit předchozí negativní diskriminaci určitých osob nebo skupin jejich zvýhodňováním (například při přijímání do škol, do zaměstnání, při jejich soukromém podnikání).$Tato činnost může být oprávněna snad tím, že upozorní *společnost na určitý problém, avšak jako dlouhodobá *strategie je dnes zpochybňována, poněvadž kompenzování handicapu může vést k tomu, že soustavně zvýhodňovaná skupina se sama přestane starat o své sociální zájmy. Někdy bývá odmítána i těmi, na něž je zaměřena, neboť může existující frustraci a společenskou izolaci ještě prohloubit. S tím souvisí další kontraproduktivní důsledek, totiž nebezpečí *naturalizace rozdílů vymezujících danou minoritu, jež může vést k dalšímu rozšíření existující propasti v rámci společnosti, namísto jejího zacelení.$Někteří liberálové odmítají programy pozitivní diskriminace obhajované „kulturní specifičností“ jednoduše proto, že podrývají některé ze základních *hodnot *liberalismu – jsou anti-individualistické na základě své orientace na skupinová práva, a zároveň anti-univerzalistické na základě přiznání určitých práv jen některým *občanům, totiž členům těchto skupin. Významná část diskusí o pozitivní diskriminaci se odehrává na poli normativního *multikulturalismu. (Marie Dohnalová, Pavel Dufek)