český spisovatel a vojenský lékař; věnoval se rovněž esejistice, *poezii a dramatu, prosadil se však především jako katolicky orientovaný prozaik a polemik. V jeho prozaické tvorbě se uplatňují obecně *expresionistické prvky a postupy, které představovaly dynamické principy již v *barokním konceptu umění a jejímiž základními výrazovými prostředky jsou *symbolika a *mýtus.$Durych je na jedné straně fascinován pozemskostí, projevující se až naturalistickými popisy pozemských strastí a úzkostí, a na straně druhé propadá mystické exaltaci. Ve své umělecké tvorbě i ve svých meziválečných polemických vystoupeních se pro svou schopnost postihnout iracionalitu lidského života, pro svou katolickou ortodoxii, nesnášenlivost, „smrtelnou“ vážnost a jízlivost stal krajním protipólem racionálního, pozemsky smyslového, demokraticky smýšlejícího, humanistického a humorného Karla *Čapka. Durych je mistrným vypravěčem disponujícím bohatým metaforickým jazykem s barokně složitou *syntaxí a archaizujícím lexikem – k vrcholům patří románová valdštejnská trilogie //Bloudění// (1929). Lidský život chápe jako dramatickou cestu k *Bohu, jako bloudění, které se pokouší k svému cíli dospět stejně pod znamením pýchy jako pokory – což jsou polohy, které autor nejčastěji zaujímá.$Často zpracovával milostné náměty. Žena v jeho prozaických světech v podstatě koresponduje se dvěma protichůdnými rolemi, které jí přiřkla křesťanská teologie – stává se nástrojem *hříchu a zatracení, nebo očištění a vykoupení. Ve svém rozsahem nevelkém románu //Sedmikráska// (1925) se ubírá po druhé z obou uvedených cest – zachycuje mystérium pokorné, nadčasové, osudové lásky. (Jiří Pavelka)