1. princip jednotlivého života (u&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Aristotelés ze Stageiry')">*Aristotela</span> i&nbsp;zvířat a&nbsp;rostlin), původně souvisí s&nbsp;dýcháním (řecky: //pneuma//, „dech, dýchání“). U&nbsp;Platóna a&nbsp;odtud i&nbsp;v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('křesťanství')">*křesťanství</span> nehmotný a&nbsp;tedy také nesmrtelný princip, oživující lidské tělo, nositel <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('odpovědnost')">*odpovědnosti</span>. Odtud je „péče o&nbsp;duši“ (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Platón')">*Platón</span>, Jan <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Patočka, Jan')">*Patočka</span>) hlavním posláním člověka. Podle některých <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('názor')">*názorů</span> a&nbsp;učení (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('upanišady')">*upanišady</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('buddhismus')">*buddhismus</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Pýthagorás ze Samu')">*Pýthagorás</span>, Platón) se duše po smrti znovu vtělují do nižších nebo vyšších těl podle toho, jak žily (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('metempsychóza')">*metempsychóza</span>); biblická <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('náboženství')">*náboženství</span> tuto myšlenku odmítají. V&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('novověk')">*novověku</span> je duše „myslící věc“ (René <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Descartes, René')">*Descartes</span>), nehmotná stránka lidské bytosti, nebo nositel <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('svoboda')">*svobody</span> a&nbsp;odpovědnosti (filozoficky <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('existence')">*existence</span>). Současná filozofie ji někdy nahrazuje myslí;$2. v&nbsp;náboženství: nehmotná podstata lidské bytosti (příklad: nesmrtelná duše); sběrný pojem pro individuální nehmotnou složku člověka, která v&nbsp;něm působí jako oživující princip. Bližší rozbor tohoto pojmu však ukazuje, že představa duše se v&nbsp;různých kulturních a&nbsp;náboženských okruzích zvláště ve staré době dosti podstatně liší. Řecká představa duše, psýché, souvisí s&nbsp;dechem a&nbsp;dýcháním //(psychó)//, kdežto hebrejská //nefeš// označuje nejpůvodněji životní dutinu naplněnou krví. Když z&nbsp;ní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('krev')">*krev</span>, vlastní nositelka života, vyteče, život ustává. Proto se ve <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zákon, Starý')">*Starém zákoně</span> mluví o&nbsp;„vylévání“ duše (Ž 42,5) o&nbsp;„vyprahlé duši“ (Nu 11,6; Ž 143,6), nebo o&nbsp;„žíznící duši“ (Ž 42,3; 63,2). Teprve později se stává slovo „duše“ označením individua, a&nbsp;to takového, které má v&nbsp;sobě krev, tedy i&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zvíře')">*zvířete</span> (Gn 1,20.24; 2,7.19; 9,10.16). Teprve v&nbsp;dalších vrstvách označuje //nefeš// jednotlivce, člověka, pak souhrn jeho vnitřních schopností a&nbsp;mohoucností a&nbsp;tím i&nbsp;život individua. V&nbsp;tomto stadiu v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zákon, Nový')">*Novém zákoně</span> například „uškoditi své duši“ znamená poškodit svůj život. Teprve průnik řeckých představ do prvokřesťanského myšlení vytvořil obrazy jako například duše mučedníků skryté pod Božím nebeským oltářem (Zj 6,9; 20,4) a&nbsp;čekající na <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('poslední soud')">*poslední soud</span>. Učení o&nbsp;nesmrtelnosti duše, převzaté křesťanskou dogmatikou, je řeckého původu. Starý zákon čerpal naději proti smrti z&nbsp;toho, že svrchovaný Hospodin (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Jahve')">*Jahve</span>) může znovustvořit (l S&nbsp;2,6; Ž 104,30), Nový zákon pak ze zvěsti o&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Ježíš Kristus')">*Kristově</span> <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('vzkříšení')">*vzkříšení</span>;$3. vnitřní psychický svět člověka, jeho schopnosti vnímat, poznávat, myslet, cítit a&nbsp;chtít, psychika (v&nbsp;protikladu k&nbsp;tělu);$4. člověk určitých vlastností (příklad: zápas o&nbsp;každou duši);$5. hlavní, určující činitel (příklad: duše celého projektu). (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Heller, Jan')">Jan Heller</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Malina, Jaroslav A.')">Jaroslav Malina</span>)