proces učení, jímž si *člověk v průběhu svého života osvojuje *kulturu (*artefakty, *sociokulturní regulativy, *ideje) dané společnosti. Jedná se o proces vrůstání do kultury, v jehož průběhu se jedinec stává integrálním článkem a nositelem kultury své společnosti. V dětském věku má rozhodující význam vliv rodiny, v průběhu dospívání sílí role *sekundárních institucí a sociálních skupin. Jde o proces vědomý (*výchova a vzdělávání) i nevědomý (mimovolná percepce a nápodoba). Enkulturace probíhá ve dvou základních fázích. První z nich je zásadní a je spjatá s dětským věkem a obdobím dospívání. Druhá fáze, která má spíše doplňkový charakter, probíhá v dospělosti a souvisí s učením se novým profesním a životním rolím, *kulturními změnami nebo proměnami *ekosystému. Skutečnost, že jedinec dosáhl žádoucího stupně enkulturace, je ve většině společností demonstrovaná prostřednictvím *iniciačních rituálů. Enkulturace jako výlučná vlastnost druhu //*Homo sapiens// vyplývá z geneticky dané dispozice učit se kultuře. Představuje dynamický adaptační mechanismus, jehož prostřednictvím se člověk přizpůsobuje způsobu života, který je typický pro jeho *společenství. Enkulturace má jak komplexní, tak výběrový charakter, neboť i když se promítá do všech oblastí kultury, nikdy u jedince neústí v poznání celého kulturního systému, ale pouze jeho určitých oblastí a dimenzí.$Do pojmu enkulturace je možné zahrnout všechny projevy naučeného chování, získávání znalostí a dovedností, díky nimž člověk nabývá kompetence v kultuře své společnosti. Tak enkulturaci chápe americký antropolog Melville Jean *Herskovits, který tento termín zavedl. Proces enkulturace se může odehrávat ve všech oblastech kultury, je však nutně selektivní. Jedinec nezvládá celý kulturní systém, vybírá si podle své genetické dispozice, svého zaměření a postavení v sociální struktuře společnosti. Enkulturační procesy se vždy vztahují ke *konkrétní společnosti a prakticky se kryjí s procesem *socializace. Jejich výzkum je třeba provádět z perspektivy *kulturního relativismu, neboť enkulturační *techniky a procesy variují od kultury ke kultuře. Za určitých okolností si může jednotlivec v průběhu enkulturace osvojit *kulturní prvky dvou či více kultur. Například ve smíšených manželstvích, v rodinách emigrantů nebo v průběhu *akulturace a intenzivní *interkulturní komunikace. Efektivnost enkulturace ale silně klesá ve společnostech, které prošly *kulturní dezintegrací. (Jaroslav Malina, Václav Soukup)