1. fáze antropologického výzkumu *kultury, v níž dochází k zobecnění a interpretaci empirických etnografických dat v mezikulturní a historické perspektivě;$2. alternativní označení výzkumů, realizovaných v rámci americké *kulturní antropologie;$3. věda zabývající se transkulturním výzkumem etnických a kulturních systémů. Kořeny etnologie jako vědy usilující o vědecké *vysvětlení kulturních jevů a procesů prostřednictvím komparace různých lidských kultur můžeme vidět v pracích německých historiků, geografů a přírodovědců působících na *univerzitě v Göttingenu a spolupracujících s Ruskou carskou akademií věd v Petrohradě na výzkumu domorodých kultur Kamčatky. V 70. letech 18. století začali němečtí vědci pro výzkumy mimoevropský národů používat označení //Völkerkunde// („nauka o národech“) nebo //Etnographie// („etnografie“). V roce 1771 August Ludwig von Schlözer a Johann Christoph Gatterer nezávisle na sobě ve svých knihách použili pojmy Völkerkunde a Etnographie jako synonyma pro deskriptivní, geografické a historické studium cizích národů. Zavedení pojmů „nauka o národech“ a „etnografie“ anticipovalo etablování pojmu etnologie jako označení komparativní vědy, jejímž úkolem je teoreticky zobecnit a interpretovat poznatky získané empirickým etnografickým výzkumem. Poprvé se pojem etnologie („Ethnologia“) objevuje v roce 1783 v latinsky psané historické práci slovenského vědce Adama Františka Kollára //Historiae jurisque publici regni Ungariae amoenitates //(Příznivé stránky dějin a veřejného práva Uherského království). Etnologie je zde vymezena jako vědecké studium *kmenů a lidských *populací, které zahrnuje jejich historický původ, geografické rozšíření, *jazyky, *obyčeje, *zvyky a společenské zřízení. V roce 1787 slovo etnologie užil švýcarský teolog a knihovník Alexandr-César Chavannes k označení rodící se vědy, studující pluralitu lidských *společenství v konkrétním historickém čase a geografickém prostoru. Podle Chavennese musí být při etnologických výzkumech věnována pozornost historickým, geografickým a civilizačním faktorům, které konkrétní lidská společenství, kmeny a národy utvářely. Ve stejném roce jako Chavannes použil pojem etnologie také německý historik a vydavatel geografických časopisů Johann Ernst Fabri. Tento pojem však již neužíval jako pouhé synonymum etnografie, ale jako širší kategorii, zahrnující *národopis a *folkloristiku. V roce 1820 pronikl pojem etnologie do Francie, kde k jeho dalšímu rozšíření a zpopularizování přispěl v první polovině 19. století francouzský fyzik a matematik André Marie Ampére, který v rámci své klasifikace věd navrhl dělení etnologie na etnologii elementární a etnologii srovnávací.$Paralelně s pojmem etnologie se od počátku 19. století do dalších evropských *zemí šíří i pojem *etnografie. O rychlém etablování těchto pojmů v angličtině svědčí skutečnost, že již v roce 1834 a 1842 se objevují slova etnografie a etnologie v //Oxfordském anglickém slovníku//. Britští vědci ale měli tendenci potlačovat kulturní, geografický a lingvistický aspekt etnologických výzkumů a v průběhu 19. století užívali tento pojem jako označení výzkumů historie lidských *ras a kmenů. S tímto chápáním předmětu etnologie se setkáme zejména v knize anglického antropologa Jamese Cowlese *Pricharda //Researches into the Physical History of Man// (Výzkumy fyzické historie člověka, 1. vydání 1813, 3. vydání 1836–1847, 5 svazků, od 2. vydání vycházelo pod názvem //Researches into the Physical History of Mankind//).$S nástupem *evolucionistické antropologie v 60. letech 19. století ale dochází k postupné renesanci původního významu pojmu etnologie, neboť vědci kladli stále větší důraz na fenomén kultury a komparativní výzkum evolučních stadií lidstva. K rozvoji etnologie přispěla také její vědecká institucionalizace. V průběhu 19. století jsou zakládány první etnologické společnosti (Société Ethnologique de Paris – 1839, Ethnological Society of New York – 1842, Ethnological Society of London – 1843) a vznikají etnologická muzea (Petrohrad – 1837, Kodaň – 1848, Lipsko, Berlín – 1873, Drážďany, Řím – 1874, Paříž – 1878, Vídeň, Oxford – 1884, aj). Začínají také vycházet první odborné etnologické časopisy, zejména v Itálii, Německu a ve Švédsku.$V první polovině 20. století je v Evropě pojem etnologie do té míry etablovaný, že je užívaný jako označení akademické disciplíny a stává se trvalou součástí terminologie antropologických publikací i vědeckých paradigmat. Velice silnou pozici získala etnologie v německy mluvících zemích, zejména v rámci *německo-rakouské školy kulturních okruhů. Ve Spojených státech amerických přispělo ke konstituování etnologických výzkumů domorodých kultur Ameriky založení //Bureau of American Ethnology// (1879). Tato vědecká instituce pod značkou etnologie prováděla systematický výzkum *zvyků a obyčejů mizejícího světa indiánských kultur. V první polovině 20. století pojem etnologie běžně užívají američtí antropologové, kterým imponuje skutečnost, že jeho prostřednictvím mohou vyjádřit komparativní aspirace kulturní antropologie. Dostatečně výmluvné jsou z tohoto hlediska názvy knih amerického antropologa Roberta *Lowieho – //Culture and Ethnology// (Kultura a etnologie, 1917) a //The History of Ethnological Theory// (Dějiny etnologických teorií, 1937). Z těchto prací je evidentní, proč je někdy pojem etnologie v americké vědě užíván jako ekvivalent kulturní antropologie.$Odlišná tradice v užívání pojmu etnologie v různých zemích a výzkumných strategiích způsobila, že se dnes setkáváme s velice diferenciovaným přístupem k vymezení rozsahu a obsahu předmětu, metod a cílů etnologie. Rozhodující roli v redefinování místa etnologie v systému společenských věd sehrála ve 20. století anglosaská sociální a kulturní antropologie, která z této disciplíny de facto učinila součást svých vlastních široce koncipovaných antropologických výzkumů společnosti a kultury. Tento trend je typický zejména pro americkou kulturní antropologii. Zde etnologie spolu s etnografií vystupují jako vzájemně kompatibilní výzkumné strategie, které antropologové užívají při studiu kultury. Etnografie představuje empirickou fázi antropologických výzkumu kultury a plní úkoly spojené se sběrem, popisem a *analýzou dat prostřednictvím terénního výzkumu určité kultury. Etnologie poté provádí teoretické zobecnění empirického materiálu v mezikulturní a historické perspektivě.$S tendencí považovat etnologii za výzkumnou fázi nebo subdisciplínu *antropologie se setkáme i v britské *sociální antropologii a francouzské *strukturální antropologii. Ve Francii se etnologie po dlouhou dobu vyvíjela v úzkém sepětí se *sociologií. Významným mezníkem v dějinách francouzské etnologie byl vznik //Institut d’Ethnologie//, který v roce 1925 společně založili filozof, sociolog a sociokulturní antropolog Lucien *Lévy-Bruhl, historik, etnolog a sociolog Marcel *Mauss a fyzický antropolog Paul Rivet. V rámci tohoto vědecko-výzkumného pracoviště vznikaly jak empirické výzkumy mimoevropských kultur, tak teoretické koncepce, které směřovaly ke vzniku francouzské *verze sociální antropologie jako svébytné vědy o společnosti a kultuře. Tento trend dovršil v 60. letech 20. století francouzský etnolog a antropolog Claude *Lévi-Strauss, který učinil z etnologie integrální součást široce koncipovaného antropologického výzkumu.$Ve Velké Británii se pokusil nastolit distinkci mezi etnologií a sociální antropologií Alfred Reginald *Radcliffe-Brown. Ve 20. letech 20. století definoval etnologii jako vědu, která se zabývá *rekonstrukcí dějin kultury, zatímco sociální antropologii vymezil jako výzkum, jehož cílem je postihnout a formulovat obecné *zákonitosti, které jsou základem kulturních jevů.$Poněkud jiná situace byla v ostatní kontinentální Evropě, zejména v Německu a Rakousku, kde se anglosaský model sociální a kulturní antropologie příliš neprosadil. Proto zde byly historické a komparativní výzkumy mimoevropských kultur i nadále realizovány nezávisle na antropologii v rámci etnologie, která byla považovaná za relativně autonomní a svébytnou disciplínu. Z tohoto hlediska je možné považovat výzkumy evropských etnologů za ekvivalentní výzkumům anglosaských sociálních a kulturních antropologů. Ve druhé polovině 20. století můžeme v kontinentální Evropě zaznamenat posílení významu pojmu etnologie také v souvislosti s opouštěním tradičních názvů, které užívaly vědy zkoumající národní a *lidovou kulturu (česky: //národopis//, maďarsky: //néprajzi//, německy: //Volkskunde//, polsky: //ludoznawstwo//, švédsky: //folk-liv forksing// aj.) a jejich nahrazením pojmem etnologie. K renesanci pojmu etnologie nesporně přispěl i fakt, že v překladech do angličtiny se pro názvy různých evropských etnografických společností velmi často užívá právě tento pojem. Stále širší prosazování pojmu etnologie v evropském *kontextu ilustruje i ta okolnost, že řada časopisů má ve svém názvu pojem etnologie (//Ethnologia Europaea, Ethnologia Scandinavica, Ethnologia Slavica, Ethnologia Polona, Český lid: etnologický časopis// aj.).$Tato situace komplikuje jednoznačné vymezení vztahu evropské etnologie k anglosaské sociokulturní antropologii, ale také k etnografii a folkloristice, tedy k disciplínám, které se tradičně popisem a analýzou kultur v konkrétních historických a etnických podmínkách zabývaly. Přestože je v různých evropských zemích chápání vztahu etnografie a etnologie nejednotné, prosazuje se stále více tendence považovat etnografii za součást široce koncipovaného etnologického výzkumu. Úkolem etnografie přitom zůstává podobně jako v americké antropologii realizace induktivní fáze výzkumu, zejména sběr a klasifikace empirických dat přímo v terénu, zatímco etnologie dále zobecňuje etnografický materiál v mezikulturní a historické perspektivě.$Navzdory nejednotnosti v užívání pojmu etnologie v kontinentální Evropě a anglosaských zemích lze obecně konstatovat, že v současné vědě o společnosti a kultuře etnologie představuje:$l. Obecnou strategii studia kultur v čase a prostoru preferující zobecňující, mezikulturní a historickou perspektivu.$2. Teoreticko-deduktivní a explanační fázi výzkumu sociokulturních systémů bezprostředně vycházející z etnografického a empirického terénního výzkumu.$3. Evropskou *variantu komparativních výzkumů kultur, která do značné míry odpovídá aspiracím anglosaské sociální a kulturní antropologie. (Václav Soukup)