*reprodukční zdatnost daného jedince, která nereflektuje pouze jeho vlastní potomky, ale i jeho *pokrevní příbuzné. Jinými slovy osud dané *alely není ovlivněn pouze jejím účinkem na reprodukční zdatnost jejího nositele (přímá fitness), ale také jejím účinkem na zdatnost dalších jedinců, kteří s ním tutéž alelu sdílejí (nepřímá fitness); příspěvek zdatnosti odpovídá míře vzájemné genetické příbuznosti jedinců. Opakem je exkluzivní (darwinovská) zdatnost – úspěšnost v předávání vlastních vloh potomstvu bez ohledu na další nositele těchto vloh.$Pojem inkluzivní fitness byl zaveden v první polovině 60. let 20. století (1964, William D. *Hamilton) v souvislosti s tzv. příbuzenským *altruismem a příbuzenským výběrem (anglicky: //kin selection//; 1964, John Maynard Smith), ale už ve 30. letech na tento fenomén upozornili Ronald A. Fisher, John B. S. Haldane a další evoluční biologové. Například jedinec, který má jednoho vlastního potomka (předal mu 50 % svých genů), má přibližně stejnou inkluzivní zdatnost jako jiný jedinec, který nemá žádného vlastního potomka (tj. má nulovou exkluzivní zdatnost), ale má dva synovce (s každým sdílí 25 % genů). Přestože to není smysluplné z hlediska *viability našeho vlastního těla, podporujeme svého synovce a záleží nám na něm více než na cizím člověku, protože tak vlastně podporujeme čtvrtinu svých vlastních genů. (Jiří Gaisler, Miloš Macholán, Jiřina Relichová)