francouzský malíř, rytec a ilustrátor; vedle Françoise *Bouchera jeden z nejvýznamnějších malířů *rokoka. Proslul jemným erotickým podáním galantních syžetů s pikantními budoárovými scénami a vynalézavostí vzrušivých detailů a choulostivých symbolů. Nejznámější z jeho děl – //Šťastné náhody houpačky (Houpačka)// však není výhradním výplodem Fragonarda, vychází z konkrétních pokynů zadavatele: jeho milá měla sedět na houpačce, kterou rozhoupává *biskup; on sám chtěl ležet na zemi v poloze, která mu umožňovala dívat se dívce pod sukně. (Připomeňme, že kalhotky v té době ještě nebyly vynalezeny.) *Ironie osudu tomu chtěla, aby se //Houpačka// stala muzejní klasikou, při jejímž spatření si nikdo nedomýšlí nic špatného. Je to svého druhu pocta Fragonardově umělecké dovednosti: způsob, jakým dokázal metamorfovat choulostivé zadání, aniž by stvořil něco, co by nebylo ztělesněním radosti, něhy a lehkosti.$Fragonardovy ložnicové scény jsou však srozumitelnější a daleko obsažnější. Například //Závora// je stejně rafinovaná jako přirozená: milenec zavírá dveře na závoru, zatímco dívka se ho pokouší zadržet. Závora je zde bezpochyby symbolem mužského či ženského pohlaví. Důležitou roli rovněž hraje *symbolika kompozic //Zápalná žabka// a //Sprcha//, které jsou založeny na tradičních vtipech erotického obsahu. Dívky vyděšené ohňostrojem (žabkou) zapomenou na svůj stud a ukazují se v provokativních pózách; ohňostroj ve skrytu se zároveň stává metaforou erupce sexuálních pocitů.$Fragonard též znamenitě ilustroval významné autory evropské literatury (Ariosto, La Fontaine, *Tasso aj.). (Jaroslav Malina)